Olivovníky

Nakladatelství
GALÉN

 

 

Zaujal vás některý z titulů? Kliknutím na tlačítko OBJEDNAT se dostanete do internetového knihkupectví Lékařský kompas!

Knihkupectví Lékařský kompas

 

Nový populár
Zeměměřič atd.

Vlastimil Třešňák

Zeměměřič atd.

Nahrávky 1978

Ohlasy

Vlasta Třešňák měřil správně

První album Vlastimila Třešňáka Zeměměřič vychází nyní v remasterované a úplné podobě, doplněno o bonusový disk a dosud nikdy nevydanými nahrávkami - písničkářovo předemigrační období tak máme v podstatě zdokumentováno.

Trvalo to sice dlouhých dvaatřicet let, čas ovšem v tomto případě Třešňákovým písničkám nijak neuškodil, ba spíše naopak, a jejich syrovost a autentičnost nyní vystupuje ještě více. A je to dobře. Zeměměřič je totiž albem, které sice neinspirovalo další pokračovatele, natolik byl Třešňák osobitý skladatel i  interpret, o to více však ční jako mnohostranná výpověď o tom, jaké to tehdy všechno bylo.

Po Krylově emigraci v roce 1969 a zvláště pak za postupující normalizace tehdejší písničkářskou scénu reprezentovali především Jaroslav Hutka, Vladimír Merta a Vlastimil Třešňák - ne že by byli jediní, přinejmenším však byli nejznámější a také, s undergroundem, nejpronásledovanější. Však také po čase zbyl v socialistickém Československu pouze Merta, Hutka i Třešňák raději volili odchod. Podíváme-li se na tyto tři mušketýry, okamžitě je jasné, v čem se Třešňák vymykal. Tam, kde Hutka spíše inklinoval k řešení velkých témat, a  Merta se naopak někdy nebezpečně blížil pasti přílišného poetizování, byl Třešňák plebejcem v tom nejlepším slova smyslu. A nebylo to jistě pouze jeho "proletářským" původem, pražským Karlínem, který se mu zažral hluboko pod kůži, stejně jako starý dělník z písničky Vůně salámu, solviny a melty nasákl zmiňovanými atributy dělnické třídy.

Již se o tom psalo, proč to však nepřipomenout: Třešňák nalézal krásu ve špinavosti ulic, v zaplivaných putykách a každodenní ubíjející realitě, stejně jako ji dokázal vyhmátnout jeho přítel Bohumil Hrabal, také on procházel řadou "podřadných" profesí, také on se nikdy nevyvyšoval nad prosté, zedřené lidi, hrdiny svých příběhů a písní. A také u něj najdeme poezii, ovšem cudně skrytou.

"Snad není všechno prohnilé v tom hnoji tady"

"Do nahrávání jsem chuť měl, ale překážely důležitější věci," vzpomínal Třešňák pro knižní rozhovor, který s ním vedl Ondřej Bezr, na okolnosti vzniku Zeměměřiče. "Za to, že je deska Zeměměřič na světě, můžou Jiří Pallas a Robin Hájek." Pallas, organizátor písničkářských koncertů, po podpisu Charty přesídlil do Švédska, kde vydával na deskách nejen naše písničkáře, ale také muzikanty z okruhu undergroundu - často šlo přitom o nahrávky, které pořizoval Robin Hájek, který tehdy nejen že vlastnil kvalitní magnetofon, ale byl zároveň ochoten posloužit jako výtečný nahrávací technik. Tak výtečný, že jeho práci není ani z dnešního zhýčkaného pohledu co vytknout a při poslechu těch třiceti nahrávek téměř automaticky naskočí "pokojové" nahrávky Johnnyho Cashe, jak je pořídil u sebe doma Rick Rubin.

Třešňák totiž dokáže několika verši a zemitým doprovodem na akustickou kytaru okamžitě vyvolat náladu, vtáhnout posluchače nejen do písničky jako takové, ale dát mu také pocit, že písničkář sedí hned vedle něj. Pocit intimity a  sounáležitosti. Za úvahu by jistě stálo, jak moc jsou Třešňákovy staré písničky aktuální, nakolik mohou oslovit i dnes. Jinými slovy, zdali se nejedná pouze o písničky z "babiččiny krabičky", nad nimiž pamětníci zavzpomínají, současníci se pak nad tou starobou spíše ošklíbnou. Inu, jako odpověď možná postačí verš "Snad není všechno prohnilé v tom hnoji tady" z  písně Stárnoucí tragéd anebo mrazivý Tovaryš pátera Koniáše: "znič psací stroje / trhej a pal / po stránce stránku / všechny na jednu masu / ať je ohebná / ať je jemná!"

Vlastimil Třešňák totiž, ač zpívá, že je "marod na duši", stál vždy oběma nohama na zemi. O jejímž měření i míře je celé album Zeměměřič.

Josef Rauvolf, Lidové noviny, 3. července 2010, s. 9 , 09.07.2010


ZPĚT