Olivovníky

Ivan Dvořák

Bezčasí

Nohybská kultura v letech 1976-1985

Silné svědectví o boji s úřední pitomostí i vážnou nemocí

Když člověk přečte memoárovou knihu Ivana Dvořáka Bezčasí, dá si už asi navždy pozor, aby kdejaký závan špatné nálady nazýval "depkou". Muž s maniodepresivní psychózou tu střízlivě a bez patosu popisuje děsivé ataky choroby - a vzbuzuje obdiv. Jednak za vnitřní sílu, jednak - a především - za to, co dokázal.

V letech 1976-1985 uspořádal pod hlavičkou tělovýchovné jednoty Nohyb na sedm desítek pořadů, hlavně folkových či jazzových koncertů s hvězdami žánru, jako jsou Merta, Třešňák, Spirituál kvintet, Olmerová, Andršt či Viklický. Hvězdami, které tehdejší moc mnohdy nesnášela a zakazovala a získat povolení k jejich koncertu znamenalo podstupovat ponižující vyjednávání s úřady.

Dvořákovo Bezčasí je svědectvím o zaťaté převaze ducha nad úřední pitomostí. Pamětníky z těch vzpomínek mrazí, ti mladší je asi budou číst s neskrývaným údivem: toto se dělo? Povolení jedním soudruhem inspektorem "přes kulturu" udělené a druhým zrušené. Čekání na úřednici, která s ostatními vítala plukovníka Kaddáfího při jeho návštěvě Československa. Nechutné komplikace kolem besedy s Miroslavem Horníčkem. Osobní jednání až doprošování.

Ivan Dvořák to nevzdával - prosadil si například vzpomínkový večer na Voskovce a Wericha, kde se s Jiřím Voskovcem telefonovalo přes oceán. Dnes, po letech, se sluší s uznáním říct jediné: to byl Pan producent.

---