Olivovníky

Vladimír Merta, ETC...

Ponorná řeka

Ponorná řeka vyplavila nového Mertu

Vladimír Merta patřil v sedmdesátých a osmdesátých letech k nejpřesvědčivějším i nejuctívanějším z písničkářů, po změně režimu ho ale postihlo to, co většinu ostatních folkařů - přišel o podstatnou část publika.

Zatímco jeho pilnější kolegové opatrně črtali základy nových písniček a lepší časy vyhlíželi ve studiích, kde zvěčňovali to, co fanoušci dosud jen přetáčeli z  kazety na kazetu, Merta jako by rezignoval. S málokterým z ostatních folkových zpěváků srovnatelný potenciál starších písní rozmělňoval v edičně nedbalých koncertních výběrech a pro to, aby posluchačům nabídl svěží, "oprášenou tvář", neudělal mnoho.

Péče vydavatelství Galén naštěstí způsobila, že se o Mertovi zase začalo mluvit. V krátké době po sobě, v letech 2009 a 2010, vyšly pečlivé reedice jeho "náhodného" pařížského debutu Ballades de Prague z roku 1969 a o dvacet let staršího legendárního záznamu koncertů v Malostranské besedě - tedy Merta jiskřivý i ve svém vrcholném období. Příznivý ohlas byl jistě impulzem pro letošní počin, který je v Mertově diskografii zcela převratný: písničkář se po více než třiceti letech odhodlal ke studiové práci a s výpomocí Mišíkovy kapely ETC… natočil zbrusu nové album Ponorná řeka.

Návrat do časů skupiny Dobrá úroda, která v druhé polovině osmdesátých let poněkud rozostřila Mertův obraz samorostlého lyrického barda, se ale až na výjimky neodehrává v přímočarém rockovém aranžmá. Oproti posledním nahrávkám souputníka Vlasty Třešňáka a jeho ryze bigbítového Bandu je doprovod Mertovy novinky spíš bluesový než rockerský. Písním ale kapelový zvuk jednoznačně prospívá a přetváří je v materiál pro daleko širší posluchačské spektrum, než jsme u Merty zvyklí. To ale vůbec neznamená,že by Ponorná řeka přitakávala mainstreamu. Brání tomu už sestava písní z různých etap písničkářova směřování, ale až na pár odlehčených "mertovin" tematicky neobyčejně silných. Že se mezi nimi slušně vyjímají i Vzdálené výstřely, protikomunistická rozbuška, která v létě 1989 explodovala na festivalu ve Svojšicích,je tak trochu ironie doby…

---