Olivovníky

Jaroslav Riedel

Kritik bez konzervatoře

Rozhovor s Jiřím Černým

Některé nové knihy, o kterých 1. víme, že vyšly 2. se domníváme, že jsou nějakým způsobem výjimečné
Rozhovor s Jiřím Černým

Riedelovi se podařilo obejít Černého nechuť k psaní pamětí a vytáhl z něho snad všechno, na co si mohl jeden z nejvýznamnějších českých (nejen) hudebních publicistů posledního půlstoletí vzpomenout. Kdo by si dneska například spojil Zlatého slavíka s Ladislavem Smoljakem - ale právě Smoljak anketu, připomene superpamětník JČ, vymyslel. Rozhovor však musí být čten pořádně, žádné halabala skoky, protože souvislosti se vyjevují postupně, něco z paměti vyskočí dřív, něco později, i když se oba autoři snažili o chronologii. A Černého celoživotní veřejné výchovně vzdělávací působení dochází nakonec k jisté kalokagathii: Netvrdím, že nemá smysl recenzovat i vysloveně špatné desky, ale mě dnes mnohem víc baví otevírat posluchačům dveře k tomu, o čem jsem přesvědčený, že to je krásné, nebo alespoň zajímavé a nové.