Olivovníky

Vladimír Merta a Dobrá úroda

Nikdo v zemi nikoho

Mertovy texty jiskří humorem, který je černější než tma na konci tunelu

Vladimír Merta s kapelou Dobrá úroda nově natočili písničky, jimiž před čtvrtstoletím nadchli rockery. Na desce Nikdo v zemi nikoho najdeme skladby Velkej Mimoň, hardrockové nášlapné miny, dylanovka Mr. Jing a  Mr. Jang či uhrančivé Ticho.

Ten hlas uhranul generace odkojené Brodského Hajajou a Fišerovým Vinnetouem, ta slova a nápěvy pak všechny, kterým kdysi učaroval Dylan nebo Leonard Cohen.

A přece to byl Vladimír Merta, vystudovaný architekt, fotograf, absolvent FAMU, ale především písničkář ze Střešovic. Bylo v něm všechno uvěřitelné, opravdové, jakýsi vnitřní étos, který se nedá natrénovat, předstírat.

Jeho témbr v průběhu let drsněl, stejně jako doba: publikum hladové po rocku bylo radostí bez sebe na všech prvních Čundergroundech, čundrgruntech, čuďácích v Čáslavské ulici na Vinohradech, kde Vladimír Merta poskytoval zhruba v letech 1973–74 azyl k zapomnění odsouzeným bigbíťákům, především Vladimíru Mišíkovi a zárodkům budoucího Etc… Odvděčili se mu účastí na jeho prvním albu P. S., což byl ovšem ryze studiový projekt.

Ten, kdo vzýval spojení Boba Dylana s elektrickou kapelou The Band a zrovna jehlou prodíral dvojalbum Before The Flood – kongeniální spojení písničkářství a rockové živočišnosti, anebo třeba poslouchal Neila Younga a jeho souputníky z Crazy Horse, si povzdechl: kdyby tak Merta měl k sobě někoho podobného…

Lipnická úroda

Zhruba o deset let později se Mertovi příznivci dočkali - bylo to v Lipnici, 12. září 1987: bratři Veselí, Jiří Chlumecký a "Hrubec", takto houslista Jan Hrubý, s ústředním Vladimírem Mertou coby Dobrá úroda rozpumpovali publikum jinak, než bylo obvyklé v ČDG: Madonna Decibela, Velkej Mimoň, hardrockové nášlapné miny, dylanovka Mr. Jing a Mr. Jang či uhrančivé Ticho - to nebyly žádné ornamenty tolik obvyklé pro tehdejší folk či bluesrock. Byly to písně z  "jednoho kusu".

Nyní konečně vycházejí na regulérním nosiči. V moc povedeném bookletu Ondřeje Pfeiffera s fotografiemi Petra Šolara je krom jiného také dost vypovídající poznámka Václava Veselého: "Vzpomínám si, jak jsme vyjeli na festival do Roskilde a Vláďa tam viděl Cohena s hudebním doprovodem. Po cestě zpět prohlásil: Tak – a stavíme kapelu. Tehdy i teď si myslím, že to byl krok dobrý, vždyť Vláďa se jen těžko vešel do kategorie folkaře, v mnoha ohledech dané meze jaksi přetékal. Těšil nás sílící zvuk nahrávky, která neztrácela původní tlak. A tak zde zní Dobrá úroda vesele a úderně jako před lety, na hony vzdálená satanistům a sabbathistům…"

Tedy úplně "veselé" to album opravdu není. Pravda, Mertovy texty ze sedmdesátých i osmdesátých let jiskří humorem, černějším však než "tma na konci tunelu", řečeno s Třešňákem, Mertovým souputníkem a kamarádem, který své současné rockové období počal o něco dřív.

Texty, které nezestárly

Dobré i smutné je to, že slova, která měla zastarat, platí pořád. Třeba Sjezd upírů (tedy skladba z roku 1984), "kterej skončil halabala… chtěj po nás shora, abys ještě více sál a makal… a ještě po mně chtěj, abych celej ten mejdan za všechny nahoře zase zatáh." Merta komentuje syrové blues & boogie: "Sjezdů i stran přibylo, krev teče jako voda, kde jsou bezstarostné starosti totality? Voli je vypili, vole… říkám si." A marnivě si pěkně po černošsku pohrává s hlasem, jak se mu zachce.

Velkej Mimoň (1982) je také v podstatě humorná písnička (škola coby "mozkový dostihy" je přirovnání líbezné), nebýt ovšem faktu, že okamžiků, kdy lidi se mění v dav, přibývá - a naneštěstí nejenom na fotbale. I zde fungují dobové reálie ("Jando, Jando, Katapult je lepší"), zažluklé pivní vzývání, tvrdí Merta a míní, že prý kvůli téhle písničce ho chtěli bří Veselí do kapely…

A do třetice další téměř hardrock Nekrytý šek / I'm Czech (1987) o svazáckých machrech a čachrářích, "kteří za nás viděj svět!", což sice už chválabohu tolik neplatí (dnes se jim říká poradci či manažeři). Zato se ale stačí třeba v tramvaji zaposlouchat do hovoru dvou kravaťáčků - slyšte ten rozdíl, "vy jste Češi a… I'm Czech!"

Nově nahraný tucet skladeb provedený v prakticky identickém obsazení (jen kromě Jiřího Chlumeckého bubnuje Jiří Zelenka) dokládá jejich životnost. Byť čtvrtstoletí staré, mají Mertovy skladby z jeho "elektrického" debutu v sobě stejnou živelnost, radost i tragičnost jako tenkrát, před pětadvaceti lety. Výjimečné české rockové (!) album.

---