Olivovníky

Narozen 3. dubna 1940 v Praze

Vystudoval jedenáctiletou střední školu a dvouletý abiturientský kurs na Hospodářské škole pro zahraniční obchod. V letech 1958–60 pracoval jako úředník v podniku Ferromet, poté jako rekvizitář na Barrandově. V letech 1962–67 studoval angličtinu a španělštinu na FF UK, 1968–71 pracoval jako redaktor v nakladatelství Naše vojsko. V letech 1971–97 byl ve svobodném povolání, v letech 1997–2002 pracoval v literární redakci rozhlasové stanice Vltava.

Vydal básnické sbírky Noc plná křídel (1964), Přehlásky (1967) a Červotočivé světlo (1969). Básně ze 70. a 80. let představil nejdříve ve strojopisných výborech (Přestupný duben /1978?/, Malá domů /1979, 1981/, Houpací trojský kůň /1981/, Domů a samovar /1981, 1987/, Dechová cvičení /1982/), poté ve výborech tištěných (Malá domů /Mnichov 1989/, Přestupný duben /1989/, Cesta do Ďáblic /1993/) a nakonec souborně v knize Brožované básně (2000).

V 70. letech též překládal novolatinskou poezii Eugena Brikciuse (ve strojopisném svazku Holou na kaktus /1979/, tiskem v knize Cadus rotundus / Sud kulatý /1993/) a od 80. let píše písňové texty, které zpívají zejména Luboš Pospíšil, Petr Skoumal, Michal Prokop a Vladimír Mišík (vyšly nejdříve ve strojopisném svazku Cokoli /1983/, výbor z něj – doplněný některými pozdějšími texty – vydal v knize Kolej Yesterday. Písňové texty 1982–1987 /1990/).

V devadesátých letech napsal „román ve verších“ Zlá milá. Scénář básně (1997) a vydal knihu fejetonů Konzul v afrikánech (1998). V roce 2001 mu vyšla básnická sbírka Papírové polobotky a v roce 2005 útlý výbor z písňových textů Dvě tváře. Výbor z jeho „milostné i nemilostné poezie“ z let 1967–2007 Nejkrásnější bývají na útěku doslovem doprovodil Rudolf Matys (2009).

Napsal či převyprávěl též více než čtyřicet knih pro děti a napsal množství písňových textů pro děti a pro divadlo.

Z jeho četných básnických překladů jsou nejvýznamnější: Robert Graves – Příznaky lásky (1977), John Updike – Domácí biograf (1988), Dylan Thomas – Svlékání tmy (1988), David Herbert Lawrence – Sopečná růže (1990) a Leonard Cohen – Výbor z poezie (1998).