Olivovníky

První vydání legendární básnické sbírky z druhé poloviny 20. století, která - jak autor skromně poznamenává - vznikala převážně z přetlaku testosteronu. Sbírka složená z eroticky úderných dvou- až čtyřverší žila svým životem na koncertech dvojice Burian a Dědeček, kdy z ní autor občas recitoval. Jde o  knihu s "hvězdičkou" a verše v ní obsažené nejsou vhodné pro děti a mládež minimálně do patnácti let!

Z rozsáhlého díla italského básníka, překladatele, filologa a vychovatele, humanisty Angiola Poliziana (vl. jm. Angelo Ambrogini, 1454-1494) vybral písničkář, básník a prozaik Jiří Dědeček soubor jeho mistrných básnických miniatur, která kongeniálně přeložil do češtiny. Polizianova pravidelně rýmovaná milostná poezie souzní nejen s Dědečkovým básnickým naturelem, ale překvapivě i s duchem naší doby, vzdálené Polizianově Florencii půl tisíciletí. Verše lásky, něhy, vzteku i posměchu patří k vrcholům současného českého básnického překladu.

Jiří Dědeček sáhl ke klasické básnické formě, aby ve vší vážnosti, u něj dosud vzácné, dal zaznít působivé české poezii mimořádné jazykové čistoty a kultivovanosti. Druhou část knihy tvoří rýmované hříčky - haiečku - v nichž poznáváme Dědečka jako svrchovaného mistra rýmované básnické formy.

Vždycky jsem toužil po pravidelném vydávání veršů, ale za totality to nešlo a po revoluci žádné periodikum nejevilo zájem. Namísto básní na titulní straně mi však kdysi literární časopis Tvar nabídl publikování postřehů (sloupků, črt či fejetonů?) z mého ročního pobytu ve Francii. Vznikla tak Otevřená psaní z Dijonu, která vyšla v roce 1993 v knížce Projevy, stati a jiné kydy (Aurum, Olomouc) a která mě postupně zbavovala ostychu z tohoto druhu psaní. Lze tedy říci, že dnes už své fejetony píši beze studu a že honoráře za ně jsou vítaným měsíčním příspěvkem na složenky. Prosím, aby na ně bylo především takto nahlíženo, nicméně v autorské pýše věřím, že v nich čtenář objeví i něco víc. Váš www.dedecek.cz