Olivovníky

Jaroslav Riedel

Kritik bez konzervatoře

Rozhovor s Jiřím Černým

Publicista Jiří Černý se toužil stát historikem

Pro Český rozhlas 2 stále natáčí aktuální díly magazínů Libeček a Klub seržanta Pepře, uvádí tematické poslechové pořady - Antidiskotéky, pracoval v  týdeníku Mladý svět, šéfoval Rocku & Popu. A také o tisícovce recenzí, komentářích a obrazu české populární hudby promlouvá s hudebním publicistou Jiřím Černým v knižním rozhovoru o generaci mladší kolega z branže Jaroslav Riedel. Knihu s názvem Kritik bez konzervatoře včera odpoledne Černý představil brněnským čtenářům v knihkupectví Barvič a Novotný a následně večer v klubu Leitnerova posluchačům Antidiskotéky věnované irské skupině U2.

"Hudbu U2 jsem cestou neposlouchal, protože i jako člověk, který má skupinu znát do detailu a i lidem představit to nejlepší z nich, se na pořad chci také těšit," uvedl Černý krátce před autogramiádou knižní novinky. V ní připomíná své působení nejen na publicistickém poli, Riedel Černého uvádí i jako osobnost přítomnou u největších hudebních událostí posledních pětačtyřiceti let. "Vždycky jsem rád vzpomínal na lidi, o kterých se nic nebo téměř nic neví. Kdyby se mě Jarda neptal na Gotta nebo Kryla, tak se nic nestane, protože ti jsou slavní bez Riedla a Černého, ale když se mluví o zpěvácích z Horňácka, tak to jsou lidé, kteří mi do života přinesli a stále vnášejí spoustu radosti," připomíná Černý oblíbené pasáže.

Publicista, jemuž rukama prošly tisíce nahrávek, přiznává, že se vždy snažil dělat, co ho bavilo, a nenutil se do nutných prací. "Jediné, co jsem kdy musel, bylo odmaturovat na stavařině, a to byl opravdu kus života," směje se Černý školním létům.

Kdyby mu ovšem kádrové poměry dovolily vystudovat gymnázium, jak si přál, hudební publicistika by patrně přišla o jednu z nejvýraznějších osobností. "Pravděpodobně by se ze mě stal historik. Když vyjde nová kniha o Háchovi nebo Masarykovi, rád si ji přečtu," dychtivě popisuje Černý literární lásky a dodává, že nezanedbává ani sport. Rád jezdí na kole, přestože ho zlobí zdraví, chodí i  plavat.

Stále ovšem sleduje hudební novinky. Ze dvou třetin si je hledá sám, ze třetiny se jako čtenář spoléhá na kolegy z branže. Neminula jej ani vlna soutěže Česko hledá SuperStar. "Přiznávám, že první ročník jsem sledoval po vteřinách, ale ty další už mě nebavily. Je tolik krásné hudby, na kterou nikdy v životě nebudu mít čas, tak mě nezajímá, kterej čížek nebo Moravák se nejlépe přiblíží interpretaci něčeho, co já už dávno znám ze zahraničí," mávne rukou nad dětskými hudebními idoly.

---