Olivovníky

Jaroslav Riedel

Kritik bez konzervatoře

Rozhovor s Jiřím Černým

Také obraz doby

Mnozí mu za hodně vděčíme. V dobách, kdy média byla ještě mnohem horší než dnes, nahrazoval svými "antidiskotékami" to, o čem by normálně psaly časopisy a  mluvila rádia. V době procesu s Plastiky dovedl říci před naplněným sálem, třeba v sovětském posádkovém městě Olomouci, že je to dobrá kapela a není zač ji soudit. V 70. a 80. letech pouštěl veřejně Karla Kryla a Martu Kubišovou. Ale i Rusy Okudžavu, Vysockého, Bičevskou, vlastně taky době navzdory, neboť doba přála štítivosti vůči všemu ruskému. Všechno to dělal jakoby suše, věcně. A takový je i v této knize: nejízlivý a nejedovatý, nevztahovačný, neokázalý. Nedělá ze sebe dodatečně statečnějšího, než byl. Také díky připravenému tazateli vznikl velmi věrohodný autoportrét. Třebaže se ocitáme především ve světě populární hudby (a trochu taky sportu), mimochodem se nám dostává také jednoho z nejvěcnějších, a tím i nejplastičtějších obrazů doby od padesátých let po současnost.