Olivovníky

Jan Burian

Ženy, muži a jiné básně

Ženy a muži v zrcadle Jana Buriana

Loni a předloni natočil známý písničkář, ale též fejetonista, autor cestopisných črt a televizní moderátor Jan Burian (1952) dvě tematicky provázaná alba: Muži jsou křehcí a Dívčí válka. Před několika týdny se rozhodl přesadit jejich textovou část do nových souvislostí – a svoji zpívanou poezii publikoval jako básnickou sbírku. Bonusem knihy s titulem Muži, ženy a jiné básně se stalo čtrnáct textů z autorova staršího alba Zrcadlo (2002).

První část věnoval Burian ženám a dívkám. V básních civilního výrazu, plynoucích jako mírně ironické, skoro modelové příběhy, rozevřel vějíř různých ženských typů: od Magdalény, která „se cítí osamělá“, přes Alici, jež „má dva milence“, ke Štěpánce zapřažené ve věčném kole rodinných stereotypů.

V Burianově galerii se tak čtenář setkává se ženami odevzdanými a skleslými, sevřenými v klepetech tradičních předsudků a společenských nároků, ale také s těmi, kterým se „normální chování“ občas vzpříčí v krku a rády svému osudu na moment utečou, i kdyby jenom do vlastního snění. Autor stojí zřejmě po jejich boku – k jejich protějškům, mužům, těm „supermanům“, kteří „umírají náhle / a trochu trapně“, je daleko skeptičtější a nemilosrdnější.

V druhé části knížky se to jen hemží ironickými portréty dobyvatelů vesmíru, svůdníků a podvodníků, soutěživých borců, kteří „popíjejí riskantní nápoje“ a „spí s nejsilnějšími motorkami“.

Trpitelé a mesiáši

Burian však skicuje také odvrácenou tvář mužského světa a podává čtenáři příběhy o Láďovi, který „občas nosí podprsenku“, o mužích závislých na svých matkách, o mesiášských typech nebo těch, kteří mají „jemnou a citlivou duši“. Pro své panoptikum i tentokrát volí formu vyprávění ve verších, rytmizovaného a rýmovaného podle chuti, kterým se jen výjimečně mihne výrazný básnický obraz či metafora. Ty se zazrcadlí až v závěrečném oddílu, který je celkově intimnější, fantazijnější a nezávazně hravé nálady.

Těžko říct, jsou-li texty Jana Buriana básněmi, anebo podržely-li si i v tištěné verzi rysy zpívané poezie. Leckdy jim hudební složka přidá, rozvine je a zastře to, co na papíře může zavánět laciností nebo banalitou. Na druhé straně některé kusy vyžadují komorní atmosféru, dostatek místa i času pro své plné vyznění a doznívání. Ale třebas právě tahle nejednoznačnost je sama odpovědí a lákadlem pro čtenáře…

---