Olivovníky

Jaroslav Hutka

Básně

"Udavač z Těšína" zavřel vydavateli Hutkových spisů dveře

Vydávání osmidílných Spisů Jaroslava Hutky zahájilo nakladatelství Galén. Jako první se právě na pultech objevuje svazek s číslem 2, obsahující písničkářovu básnickou tvorbu.

Leckoho možná napadne, že rozhodnutí zahájit vydávání Hutkových spisů souvisí s jeho nedávnou "kauzou" ohledně písně Udavač z Těšína a zvýšeným mediálním zájmem o Hutkovu osobu. Ředitel nakladatelství Galén Lubomír Houdek to však vyvrací: "Rozhodl jsem se proto, že ho mám rád, vážím si jej i jeho díla a myslím, že si poctivé zpracování svého díla zaslouží. A nejen on, ale hlavně my, čtenáři, posluchači. K Udavači z Těšína podotknu jen tolik, že paradoxně tato píseň nám mnohé dveře spíše zavřela, než otevřela. Škoda."

Básně nikdo nečte, přesto je píšu "Dobrovolně básně nikdo nečte a úctu k básníkům lidé získali pouze českým násilnickým školstvím. Básníků si vážíme jako pomníků v parcích. Nevadí nám, protože nám nestojí v cestě. Přesto básně píšu a píšu je i s myšlenkou, že je někdo číst bude," napsal Jaroslav Hutka v roce 1996 do knihy Koryta krve.

Jeho poezie je však - na rozdíl od písní, případně fejetonů - méně známou částí Hutkovy umělecké tvorby. Její části jsou známy z několika dosud vydaných knih v samizdatu, exilu a zmíněných Koryt krve, znají je návštěvníci jeho koncertů, případně majitelé dvou CD s názvy Poezie 1. Hořký déšť a Poezie 2. Koryta krve, která Hutka vydal vlastním nákladem.

V bezmála sedmisetstránkovém svazku se takto v úplnosti Hutka jako básník představuje poprvé, od raných básní z poloviny 60. let, kdy psal pod vlivem Zábranových překladů poezie amerických beatniků, zejména Gregoryho Corsa a Allena Ginsberga, přes temné básně z bezútěšných 70. let, texty ovlivněné životem v emigraci v následující dekádě, až po polovinu deváté dekády. Rozsáhlá báseň Cesta k prameni ze srpna 1995 knihu, edičně připravenou Janem Šulcem, uzavírá.

Hutka formoval vidění světa

K rozsáhlosti Hutkových spisů Lubomír Houdek iDNES.cz řekl: "Hutka je známý veřejnosti hlavně jako písničkář, mnozí vnímají možná jen fakt, že vlastně vzkřísil původní lidovou píseň, a trochu se opomíjí, že je také výtvarník, básník, skvělý fejetonista a prozaik. Patří k několika lidem, kteří mě v mládí ovlivnili a spoluformovali mé vidění světa, a troufám si říci, že nebudu asi v této zemi jediný. Je mi tedy potěšením s ním a Janem Šulcem, editorem jeho spisů, na vydání spolupracovat."

Kompletní Hutkovy spisy budou mít osm svazků a jejich vydávání je naplánováno přibližně na čtyři až pět let. "Přesněji si to netroufám říci, protože jsme ve fázi prohrabování archivů," uvedl Houdek. "Nyní se pracuje na fejetonech a během prázdnin se rozběhnou práce na písňových textech. Ve svazcích próz bychom rádi vydali dosud nevydané povídky a romány Dopis Ivanovi, deníky atd. Upřímně řečeno, málokdy se na práci tak těším..."

Číslo 1 budou mít ve Spisech Jaroslava Hutky písňové texty. "Dvojkou" jsou právě vydané Básně (Lubomír Houdek: "Tento svazek byl již kompletně připraven. Měl původně vyjít v nakladatelství Torst, ale nakonec jsme se dohodli a zařadili jej do námi koncipovaných spisů."). Následovat budou fejetony, dva svazky próz, kniha s názvem Poezie za život, obsahující autorovy deníkové záznamy, číslo 7 bude patřit rozhovorům a dokumentům. Závěrečný svazek přinese obsah svazku "Zpěvák", který na Hutku vedla komunistická Státní bezpečnost.

Ten by - stejně jako podobná zveřejnění dosud neznámých dokumentů, při nichž vypadávají "kostlivci ze skříní" - mohl zdvihnout další vlnu celospolečenské reakce, podobně jako tomu bylo v případě Udavače z Těšína. Lubomír Houdek je ale skeptický: "Bylo by to asi fajn, ale asi k tomu nedojde. Vždyť i ta zmíněná píseň vyvolala jen diskusi a objevil se termín ´válka písničkářů´. Moc se mi líbilo, když v té době Vlastimil Třešňák uvedl společný koncert s Vladimírem Mertou sloganem, že při tomto jejich hraní půjde o zviditelnění hesla ´mír písničkářů´."

"Diskuse v Instinktu a Hostu se vedla jen ve smyslu Hutka v. Nohavica a kdo má asi pravdu," dodává nakladatel. "Líbil se mi přístup Jana Štolby a Vladimíra Merty: přece nejde o popis jednoho zápasu, jde o charakter a schopnost přiznat selhání, ale hlavně jde o tisíce a desetitisíce bohužel bezejmenných úředníků, důvěrníků, amatérů i profíků, kteří tu situaci vyvolali, způsobili, vyžívali se v ní, těžili z ní a jsou v mnoha případech pořád tady s námi. I nad námi. Takže diskuse určitě nebude, protože se hádáme jen my, co spolu mluvíme."

---