Olivovníky

Jaroslav Hutka

Básně

Jaroslav Hutka: Básně, Spisy 2

Pro Jaroslava Hutku, "tatíka" našich písničkářů, dokonale platí pořekadlo o  tom, že méně někdy znamená více. Šedesátiletý bard s kytarou za všechna ta léta vychrlil skutečně obdivuhodné množství písemností (a zdaleka ještě neumdlévá), avšak chtělo by to trpělivě a především nemilosrdně třídit. Z  tohoto pohledu se nezdá zrovna nejšťastnější (třebaže jinak jistě záslužný) počin nakladatelství Galén vydat v osmi obsáhlých svazcích veškeré Hutkovy Spisy. Nejvděčnější určitě budou písňové texty, možná některé fejetony, rozhovory a snad i dokumenty, které se dotyčného týkají jako za minulého režimu "nežádoucí osoby". Avšak dvojka Spisů s autorovou poezií z let 1966-1995 má opravdu spíše dokumentační význam pro hrstku literárních badatelů než pro řadového čtenáře. Poezie mladého Hutky je poznamenána tehdy módním postojem revolty proti všemu i pózou bezvýchodné skepse. Navíc je většinou příliš samostředný a užvaněný. S přibývajícími roky je samozřejmě zajímavé sledovat jeho myšlenkový, názorový i básnický vývoj, ale prokousat se těmi sedmi sty stránkami dá opravdu fušku. Zvláště, když skutečná perla se zaskví opravdu jen zřídka...