Olivovníky

Přemysl Houda

Šafrán

Kniha o sdružení písničkářů

Bádání o Šafránu

Prakticky současně s knihou Folkaři Vladimíra Vlasáka, kterou jsem recenzoval minule, vyšla knížka Přemysla Houdy Šafrán s podtitulem Kniha o sdružení písničkářů. Je na podobné téma, ale zcela jiná.

Zatímco jádro Folkařů popisuje celou šířku folkové scény v osmdesátých letech, obsah knihy Šafrán je prakticky ohraničen lety 1972–79, kdy Šafrán existoval. A také se pochopitelně osobností mimo Šafrán dotýká jen okrajově. Rozdíl je i v naturelu autorů. Žurnalista Vlasák popisuje to, čeho se osobně účastnil a užívá publicistickou formu. Houda je ročník 1981 a vzděláním je historik a politolog. Jeho kniha je tedy badatelská, vlastně první pramenná kniha o tomto tématu. Neposuzuje prakticky vůbec uměleckou kvalitu jednotlivých písničkářů, mapuje společenské prostředí té doby a vliv, jaký měl Šafrán na společnost a společnost (zejména státní orgány) na Šafrán a na svobodu projevu vůbec.

Kniha je rozčleněna na čtyři části. V té první na zhruba stovce stránek autor popisuje historii Šafránu. Pro jednotlivé informace používá různých pramenů, které poctivě uvádí a číslovanými poznámkami upřesňuje. Těch poznámek je téměř 350 a navíc jsou na konci kapitoly i přílohy s ráznými pokyny institucí a vyhláškami.

Druhá, nesmírně vděčná část je jakýsi kaleidoskop dokumentů z té doby – fotografie, plakáty, reprinty dokumentů. Často v barvě a více než 160 stránek od policejních hlášení až po Melodii, která jediná (kromě StB) mapovala scénu pravidelně.

Třetí část jsou rozhovory se členy Šafránu po třiceti letech. Zabírá asi 120 stran a kromě umělců: Dagmar Andrtová-Voňková, Jan Burian, Jiří Dědeček, Zuzana Homolová, Jaroslav Hutka, Slávek Janoušek, Petr Lutka, Vladimír Merta, Zuzana Michnová, Bohdan Mikolášek, Pepa Nos, Oskar Petr, Zorka Růžová (textařka, manželka J. Hutky), Vlastimil Třešňák, Vladimír Veit, Jiří Zych (textař Petra Lutky) se zde objeví i velice důležité svědectví Jiřího Pallase, který byl organizační duší sdružení a po nucené emigraci založil stejnojmenné exilové vydavatelství. Rozhovory jsou zase vedeny spíš badatelsky než publicisticky, žádná odlehčení, jde se k věci.

Čtvrtou část tvoří diskografie a bibliografie zúčastněných. Samozřejmostí je závěrečný jmenný rejstřík.

Výsledkem je nikoliv publicistická knížka, ale badatelský pramen, který se bude hodit každému, kdo se bude chtít osudy Šafránů i jeho jednotlivých protagonistů zabývat seriozněji než jen na pár sloupečků textu. Přitom je kniha zároveň velmi hezky vypravena a poctivě graficky obsloužena. Vydavatelství Galén se tak v edici Olivovníky povedl další záslužný titul s přispěním grantu Ministerstva kultury ČR.

---