Olivovníky

Zbyněk Benýšek

Světlo, paprsek, třpyt

Písňové texty

Pravda o undergroundu

Zbyňka Benýška jsem pravděpodobně v životě neviděl. Koncem osmdesátých let to pro mne bylo jméno člověka, který vydával exilovou kulturní revue Paternoster, v níž byly k přečtení i folkové texty, a jméno jednoho z lidí, o  kterých zpíval Karel Kryl v písni Bacil.

V roce 1992 se vrátil do vlasti, kde od té doby vydal sbírku poezie a dvě prozaické knihy. Nyní Galén vydal pod názvem Světlo paprsek třpyt jeho písňové texty. Jde o knížku s CD, jinak neprodejným, a vlastně prvním nosičem tohoto šedesátiletého písničkáře. CD ale má dokumentační povahu, obsahuje nijak neupravované nahrávky z osmdesátých let v Praze (zahraje si i  Emil Pospíšil) i Svobodné Evropě, doplněné o pár nových nahrávek u Vladimíra Merty.

Za nejdůležitější část knihy považuji úvodní Koláž, ve které autor popisuje své osobní zrání a nevlídný vliv prostředí od dětských let po odchod do exilu. Forma je zajímavá – více než padesátistránkový text zahrnuje rozsáhlé úryvky z  různých dříve napsaných děl – od úryvků povídek či textů po publicistiku svého druhu. Jejich stylistické pojetí je různorodé, přesto z koláže vyplývá jednotící názor na svět, dramatická linka příběhu všestranně talentovaného příslušníka své generace (Benýšek je výtvarník, literát i muzikant), který prožije beatnická šedesátá, začne studovat vysokou, potká spoustu zajímavých lidí, po Palachovi řekne režimu radikální Ne, odejde do podřadných profesí a  zakotví hluboko v undergroundu. Vnitřní svoboda, které dosáhne, je pro něj tak důležitá, že nevyužije ani možnosti snadné emigrace. Aby na ni v roce 1982 přistoupil, musí si projít nejdřív martyriem fyzického útlaku ze strany StB.

Druhou část knihy tvoří Benýškovy dochované texty (některé se ztratily) a  ukázky jeho výtvarného díla. Zde drobná výtka: jedna dvojstrana s barevnými reprodukcemi je asi zařazena jinam, než bylo původně v plánu, proto v obsahu stránky textů mezi Roztály sněhy (str. 127) a Poezie (str. 169) nesouhlasí. Ale to je celkem malicherné.

Na textech je patrné, jak složitá proti současnosti byla poetika písničkářů té doby, někdy možná trochu moc silácká a existenciální na náš současný vkus, ale osobitá, a jak už to u literátů-výtvarníků bývá, plná vzrušujících obrazů. Díky nahrávce máme i představu, jaký byl jeho hudební projev - má blízko k  Třešňákovi či Mertovi.

Knihu považuji za zatím nejlepší vhled do mentality undergroundových umělců, v hlavě se mi při jejím čtení míhaly obrázky z filmu …a bude hůř, a bylo mi krasosmutně.

Graficky je vypravena střídmě a vkusně.

---