Olivovníky

Jan Burian

Přízrak v nákupním středisku

a další příběhy z této jiné doby (2006-2008)

„Drtivé jistoty nemám rád“

Dvojí příležitost k oslavě (kromě zítřejších 57. narozenin) má Jan Burian. V Respekt edici mu právě vyšlo CD zhudebněných textů dánského básníka Bennyho Andersena a zároveň nakladatelství Galén vydává soubor 107 fejetonů, které písničkář a spisovatel napsal a uveřejnil v uplynulých dvou letech.

V knize s dlouhým názvem (Přízrak v nákupním středisku a další příběhy z této a jiné doby) nejde, jak Jan Burian sám upozorňuje, ani tak o fejetony jako spíš o soukromý deník: „Zápisník toho, co se mi za ten čas stalo.“

Připouští, že z celkové sumy textů, které psal pro Pražský deník týden co týden coby „Pražský chodec“ po dva roky, vypustil v knize jen pár těch příliš „aktuálních“, ostatní jsou zamyšleními nad nejrůznějšími nadčasovými problémy – od rodinných až k politickým, i když těch je také jen sedm. Roztřídil je tematicky, nadhazuje otázky osobní i všeobecné. Dokáže čtenáře poučit i pobavit, ačkoli tvrdí, že každý fejeton píše především sám pro sebe, nikoli pro lidstvo.

Texty psané pro noviny jsou specifickým literárně-publicistickým žánrem. Jan Burian se hlásí k odkazu Chestertona či Nerudy. „Mám rád drobné autentické texty, které se nevztahují jen ke dni. Myslím na to, aby i po letech v nich lidi mohli něco najít. Rozhodně všechny své texty píšu s velkou vnitřní angažovaností.“ Naopak s texty cizími se potkal při práci na CD s opět nikoli krátkým názvem (Drtivé jistoty aneb Vlastní noha pod vlastním stolem). Už podruhé zhudebnil verše Bennyho Andersena. Z dánštiny je přeložil František Fröhlich, který Andersena označuje za „nejmilovanějšího dánského básníka, který vtipně a laskavě zesměšňuje národní nectnosti a velkohubou patetičnost, ale zároveň malému člověku, typickému hrdinovi svých básní, říká, že i jeho životní pocity jsou látkou hodnou poezie“. Pro velmi intimní album Jan Burian složil hudbu, hraje na klavír a k němu zpívá.

S Andersenem (* 1929) se Burian cítí spřízněn duší i tématem. „Kdybych opravdu uměl to, co dělám, chtěl bych být jako on,“ říká. „Jeho verše jsou mnohovrstevnaté, přečtete si je a rozumíte jim napoprvé, ale přečtete si je znova a najdete v nich nové významy, oslovuje všechny vrstvy. V Dánsku je slavný, protože dokáže rozesmát davy a zároveň potěšit lidi, kteří přemýšlejí hlouběji. Je velmi inteligentní, je to člověk, který ve svém díle zahrnuje celé 20. století – všechny jeho existenciální stavy, pocity, radosti i skepsi a dokáže to dělat zábavně, i když jde o závažné věci.“

Výmluvný název Jan Burian vysvětluje jako jisté varování před ustrnutím v pohodlí. „Jistoty jsou dobré, ale když jich je moc a brání vám pustit se do života, zkoušet nové věci, zpohodlňují vás, a to je podle mě nebezpečné. Může se stát, že vás to zavalí, stane se, že myslíte jen na to, jak zaplatit hypotéku, ale nic vás nežene poznávat dál, co je na tomto světě důležité. Drtivé jistoty nemám rád.“

I tímto albem se Jan Burian hlásí ke komornímu rozhovoru písničkáře s posluchačem, v němž je už léta „doma“. „Neumím se obracet k davu, každá má písnička je dialog s jedním každým divákem.“

***

107 fejetonů

Texty z rubriky Pražský chodec psal Jan Burian dva roky týden co týden. Nesetrvávají však jen v hlavním městě: z Hradčan putují do Moskvy i na Island, všímají si pocitů čistě osobních i jevů nadčasových. Autor si v souboru fejetonů z let 2006–2008 dává záležet, aby nepsal jen o tom, co se stalo včera, dnes či zítra. Jeho nápady a myšlenky letí z „této“ do „jiných“ dob. Vydalo nakladatelství Galén.

---