Olivovníky

Jan Burian

Přízrak v nákupním středisku

a další příběhy z této jiné doby (2006-2008)

Fejetonista Jan Burian vyvedl své přízraky z novin do knihy

Písničkář, spisovatel a svéráz Jan Burian shrnul do jednoho svazku 107 fejetonů, které publikoval v novinách v letech 2006 až 2008. Při četbě však naštěstí nevzniká dojem „předávkování vtipnými komentáři“. Naopak, po přečtení jednoho fejetonu z knihy Přízrak v nákupním středisku máme chuť pustit se do dalšího. Na sbírku nesouvisejících textů nezvykle napínavá četba.

Jednotlivé fejetony vlastně nejsou až tak nesouvisející. Nejen, že je pojí Burianovo vidění světa, známé i z jeho písní, televizních pořadů či cestopisů. Autor navíc seřadil texty podle příbuznosti témat (a bez ohledu na chronologii) do dvanácti kapitol a právě společné vnímání dává jednotlivým postřehům odlišné vyznění než ve spěchu přečtené vydání v novinách. Krátká prozaická forma Burianovi zjevně sedí, asi nikoliv náhodou připomíná práci na písničkovém albu. Každá z miniatur jako by měla předehru, sloky, refrén a finále. Pointy vyzní podobně jako pointy písní z posledních Burianových alb Dívčí válka a Muži jsou křehcí. Kniha stejně jako dobré písničkové album netvoří sbírku jednotlivostí, ale celek s promyšlenou dramaturgií.

Jan Burian občas moralizuje, ale jen tam, kde je přesvědčen, že musí (Smutek tlustého vegetariána). Občas si vycucal téma z prstu, jak bohužel často velí deníkářská praxe (Proč ptáci zpívají). „Psaní pro psaní“ je však vzhledem k počtu textů v překvapivé menšině.

Těžko říci, zda budou Burianovy fejetony, z podstaty žánru většinou komentující konkrétní „dobové“ události, srozumitelné i za několik let, až povědomí o jejich prvotní inspiraci vyprchá. Lidská paměť není médium zrovna stabilní a kdo si po čase vzpomene na tahanice kolem Kaplického knihovny, dovoz sněhu ze Šumavy na Hradčany kvůli jakési lyžařské soutěži či na momentální „špičky“ politického života?

Ale jelikož časy a hlavně lidé se zase tak nemění, nemusí ani Burianovy miniatury ztratit platnost. Stačí pouze za staré děje dosadit děje nové a nahradit jména zapomenutá těmi stávajícími. Nejen „čunkovská“ hříčka nazvaná Nestydí se - má kopřivku! najde hlavní postavu v každé době.

---