Olivovníky

Jan Burian

Přízrak v nákupním středisku

a další příběhy z této jiné doby (2006-2008)

Dvakrát Jan Burian

Přízrak v nákupním středisku

Knižně vydaných 107 novinových fejetonů Jana Buriana, z let 2006–2008 je mimořádně čtivou dávkou typické "burianovštiny", vyvážené kombinace neprvoplánového humoru, sarkasmu, (sebe)ironie, ale i posmutnělosti a rozpaků. Mnohdy méně čekané postřehy, drobné či zásadnější reminiscence. Rozlet je opravdu široký, od: Proč ptáci zpívají až po: Rána jazyka otevřená, o  neuvěřitelných konotacích z volby prezidenta. Stojí za to! Už dlouho jsem se tak nepobavil, jazyková úroveň „našich“ politických machrů je vše povídající.

Není snad zákoutí života, jehož by si renesančně našlápnutá osobnost Burianova nevšimla. Píše velmi šťavnatou češtinou, což je zvláště v této době radost, píše s mnohdy velmi překvapivými pointami… jako např. ve fejetonu Zkrachovalá nemluvňata. Ono už i názvy statí jsou malým přírodním úkazem. Absurdita dnešního našeho bytí je v knize zachycena se záviděníhodným rozhledem, způsobem jakým si zaslouží. Na záložce knihy sám autor napsal: "Vždycky mi byli podezřelí umělci, kteří vyhlašovali, že "tvoří pro lidstvo". Zní to jako reklamní slogan na něco, co nepotřebujete, ale máte si to prý koupit. Většinou také nikdo z těchto lidí pro lidstvo nic pořádného neudělal. Když mě někdo neustále ujišťuje, že to, co dělá, dělá pro mě, začnu se pomalu bát, že se za chvilku vytasí s fakturou a patřičně mi to naúčtuje…"

Mám pocit, že ty faktury už nám chodí, jenom jsme si toho nevšimli! A  nemusí být jen od kumštýřů…

Drtivé jistoty aneb Vlastní noha pod vlastním stolem

Poesie Dána Bennyho Andersena, kterou zhudebnil, zpívá a hraje na klavír Jan Burian, je na CD prolínána ve čtyřech vrstvách. První jsou samotná slova, která dokáží vykouzlit velmi sugestivní, hmatatelnou atmosféru, přičemž nepostrádají potřebné spodní proudy, nesoucí nejistoty a tajemství. Jeví se jako největší plus nahrávek. Je to navíc moje krevní skupina, o to příjemnější potkání. Překlad měl na starosti František Fröhlich.

Druhou vrstvu tvoří invenčnost hudební složky, Burian se plus mínus drží své osvědčené parkety a kvality, není zde nic, co by vybočovalo tím nebo opačným směrem. V podstatě očekávané, což kvituji.

Třetí vrstvou je samotný pěvecký projev, který svým výsostně muzikantským pojetím nepateticky a velmi civilně slouží slovům, a umocňuje je. Druhá nejsilnější složka CD.

Vrstvou čtvrtou – nejproblematičtější – je styl hraní na klavír. Nemohu si pomoci, ale tady je schován čertík, jenž má podobu přílišného "tlačení na pilu". Tam, kde by mělo piano umlkat, svou doslovností vše prokecne, navíc je na celé desce příliš jednotvárné, písně ani nálady moc neodlišuje. Ačkoliv nemám podobná srovnání moc v lásce, učiním výjimku: Trošku Briana Ena i s jeho pojetím minimalismu (třeba) by neškodilo, protože mi prostě chybí více her barev, proměn intenzity, jemnosti a tajemnosti jak by velela přítomná poesie.

Za vrchol CD považuji Život je úzký a vysoký; Podzimu a Nejvyšší čas…

(…) Je na čase
voda se vaří
zem plane
svět čeká (…)
je nejvyšší čas
čas míjí
klobouk
kabát
galoše
teď nebo nikdy.
NEJVYŠŠÍ ČAS

---