Olivovníky

Zdeněk Vřešťál

Ne, Nerez nerezne

Odolat rzi

Nebýt zákeřné choroby dožila by se v červnu tohoto roku padesátky jedna z nejosobitějších českých zpěvaček posledních dekád Zuzana Navarová. Předpokládejme, že se to smutné výročí neobejde bez vzpomínkových článků, pořadů a snad i nějakého toho výběrového cédéčka. Na písničkářku neobyčejně vysokého intelektu, vytříbené pěvecké techniky a svébytného poetického slovníku však můžeme vzpomínat i s knížkou v ruce. Publikaci s názvem Ne, Nerez nerezne sepsal jeden ze zakladatelů skupiny, v níž na sebe Navarová prvně výrazně upozornila, kytarista, skladatel, textař a zpěvák Zdeněk Vřešťál.

Příběh Nerezu je krátký, ale v kontextu české hudební scény nepřehlédnutelný. Není mnoho kapel, které by se staly legendou prostřednictvím pouhých tří studiových alb. Latinskoamerické rytmy se v její tvorbě potkávaly s domácí folkovou tradicí i ohlasy poučeného rocku pro dospělé, jak se v osmdesátých letech také říkávalo tvorbě Petera Gabriela a Stinga. Kapela, jejíž zánik předznamenala skutečnost, že své nejzralejší album natáčela v době, kdy v Československu padl režim, a které se dostalo na trh přesně v okamžiku, kdy mohlo jen málokoho zajímat, je však atraktivní dodnes - jak dokládá například nedávné souborné vydání všech jejích nahrávek, zpěvníku a klipů na 3CD Bastafidli. A vlastně není divu, velká část písní kultivovaného vysokoškolského tria působí opravdu nerezavějícím dojmem.

O skupině, jež i vlivem nešťastných okolností získala takřka kultovní status, se dá jen těžko napsat něco nového. Knížka Zdeňka Vřešťála to víceméně potvrzuje, ke cti autora je ovšem třeba poznamenat, že zmíněnému úskalí statečně čelil. Vedle popisu klíčových událostí z historie kapely a nástinu okolností vzniku často již zlidovělých písní nabízí i populární historky ze zákulisí koncertních turné (zvláště epizody ze svazácké výpravy na Kubu pobaví…), řadu málo známých fotografií, vtipně pojaté záhlaví jednotlivých kapitol i kvalitní typografii Ivana Prokopa. Další kvalitou titulu (a také zdůvodněním, proč o něm píšeme právě v této rubrice) je jeho „multimediální“ rozměr - zásadní i bizarní nahrávky a data Vřešťál ilustruje odkazy na velmi funkční web Nerezu. Čtené tak lze konfrontovat se slyšeným a vesměs je to zajímavá zkušenost.

Nakladatelství Galén pokračuje nerezovskými memoáry v mapování historie českého písničkářství. Vedle zpracování osudů představitelů sdružení Šafrán, Klimtova životopisu Karla Kryla nebo Bezrova rozhovoru s Vlastou Třešňákem působí Vřešťálova kniha spíše nenápadně. Čtenáře si ale jistě najde.

---