Olivovníky

Zdeněk Vřešťál

Ne, Nerez nerezne

Vřešťál z Nerezu je sám sobě kritikem

„Vy z toho Nerezu tam máte všechno, co je v klasické harmonii zakázané! Ale když vono je to tak krásný! “ Tak mluvil profesor státní konzervatoře Arne Linka k členům skupiny Nerez - jedné z nejvšestrannějších hudebních formací osmdesátých let, jejíž repertoár sahal od folku, přes rock, ozvěny nové vlny až po world music. Trojhlas Zuzany Navarové, Víta Sázavského a Zdeňka Vřeštála svou bezprostředností přitahoval nejen „fajnšmekrovské“ návštěvníky vysokoškolských klubů, ale i fanoušky trampských a countryových písní.

Zdeněk Vřeštál se nyní odhodlal k sepsání historie skupiny, která se stala legendou nejen pro jeho vrstevníky. Vždyť k hudbě Nerezu se vracelo i mnoho těch, kteří po rozpadu skupiny v roce 1994 poslouchali povedené desky předčasně zemřelé Zuzany Navarové s její vynikající kapelou Koa. Knihu Ne, Nerez nerezne právě vydal Galén.

Zdeněk Vřeštál knihu věnoval Navarové k dnešním nedožitým padesátinám. A spolu s příběhem Nerezu přibližuje autorskou jedinečnost i osobní svéráz této zpěvačky, textařky a producentky. Sem patří i bouřlivácká vzpomínka na finále Porty v roce 1982: „Zuzana při úvodním zpívání trampské hymny Vlajka nepovstala a mezi zkoprnělými diváky zůstala osamocená sedět v černém koženém kabátě, pískajíc do Vlajky na prsty…“

Zdaleka nejzajímavější jsou ale líčení, jakým způsobem Nerez skládal a aranžoval své songy. Včetně Vřešťálových osobitých „recenzí“ vlastních i Zuzaniných písní, v nichž autor dokázal zůstat, řečeno rýmem Navarové „hluboko nad věcí“.

Když autor s odstupem let usoudí, že písnička je výborně napsaná, nejprve nás podrobně zasvětí do peripetií jejího vzniku, a pak si ji bez obalu pochválí. Ale také se nerozpakuje strhat například třetí desku Nerezu, která vyšla v roce 1990 a obsahovala písničky z jara 89, jež už podle Vřeštála nikoho nezajímaly. „Tohle už nejsme my, ale produkt hudebního průmyslu. Podřídili jsme se, pravděpodobně dětinsky znepokojeni tím, co se bude v novém kapitalismu dít, “ spílá s gustem sobě i druhům nad skladbou Johanka z parku.

V mnoha případech jsou ale výtky dodatečným odrazem příslovečné preciznosti, hudebního a textového puntičkářství, jimiž byla skupina proslulá. Se stejnou pečlivostí a nadhledem Vřeštál vystavěl i příběh Nerezu. Vždy sarkastická Navarová, která by se podle autora k něčemu takovému, jako je kniha o Nerezu, přemluvit nedala, by mu nad tímto dílkem mohla máloco vytknout.

---