Olivovníky

Dnes Šafrán

Koncert 5. 11. 2008 / Dokument

Písničkáři ze Šafránu: „Stará vlna“ našla nový obsah

Historie písničkářského sdružení Šafrán, tvořeného Jaroslavem Hutkou, Vladimírem Mertou a dalšími průkopníky tuzemského folku, skončila v roce 1977. Socialistickému režimu nepohodlné umělce tehdy rozprášila StB. Na loňském křtu knihy historika Přemysla Houdy o Šafránu se však „členové“ sdružení znovu a v téměř kompletní sestavě sešli.

Záznam mimořádného koncertu, který proběhl 5. listopadu v pražském Divadle Na Prádle, nyní vychází na DVD, nazvaném symbolicky a zároveň v duchu starých plakátů Dnes Šafrán.

„Tvrdé jádro“ a ti druzí

Ačkoliv někteří písničkáři na loňském koncertě logicky zavzpomínali na dávný repertoár – zvláště působivě vyzněla píseň Ticho Bohdana Mikoláška věnovaná Janu Palachovi a své místo měl i „písničkářský naivismus“ Petra Lutky a Jaroslava Hutky – lehce převládaly nové či novější písně. Díky tomu nehrozí při sledování koncertního záznamu ani pustý sentiment, ani pocit mrtvé minulosti a ustrnutí autorů ve „starých nezlatých časech“, natožpak oslavný patos.

Jiří Dědeček si v písni Za trochu lásky s geniálním sarkasmem tropí žerty z neonacismu. Dagmar Andrtová-Voňková vsadila výhradně na skladby z poslední desky Slunci ležím v rukou a je fenomenální jako vždy. V tématu ohlédnutí za předchozím životem se bez domluvy shodli Jan Burian (píseň Nanečisto), skromný a přesvědčivý Vladimír Veit (Čím dál víc) i Vladimír Merta (charakteristicky „mertovsky“ překombinovaná anekdota Pomazánka a la humor). Slovenské lidovky v podání Zuzany Homolové zůstávají nadčasovou kvalitou.

Sestava účinkujících se neomezovala jen na pomyslné „členské jádro“ Šafránu, vždyť písničkářské sdružení mělo efemérní povahu a nikdy „členství“ striktně nevymezovalo. Dvě novější písně zazpíval také kytarista někdejší skupiny Marsyas Oskar Petr, a jako by tak zastoupil zpěvačku této kapely Zuzanu Michnovou, která se na pódiu neobjevila, i dalšího člena, zesnulého Petra Kalandru.

Třešňák opět nepřišel

Koncertu se bohužel nezúčastnila jedna z nejnápadnějších osobností Šafránu, Vlasta Třešňák. Třešňákova dnešní rockerská inkarnace by ještě více posunula dění na pódiu z minulosti do současnosti. I Třešňákova „absence“ je však podle Hutkových slov, pronesených z pódia, pro Šafrán charakteristická. Ani v sedmdesátých letech prý nikdy nebylo jisté, zda Třešňák na vystoupení dorazí, ačkoliv slíbil, že přijde.

Vedle záznamu koncertu, který trvá bez deseti minut dvě hodiny, obsahuje DVD i půlhodinový dokument režiséra Václava Kučery, který prostřednictvím krátkých rozhovorů s písničkáři, „manažerem“ Šafránu Jiřím Pallasem a hudebním kritikem Jiřím Černým připomene historii sdružení. Loňská kniha vzhledem ke svému značnému rozsahu pochopitelně mapuje dějiny Šafránu mnohem podrobněji a na rozdíl od krátkého filmu na DVD v ní nechybí prostor pro mnohdy rozporné názory protagonistů Šafránu. Ale jako povšechné, snadno přístupné shrnutí či obrazový doplněk ke knize poslouží dokument na DVD dobře.

Co na DVD bohužel chybí spolu s Třešňákem jsou filmové záběry z koncertů z let existence Šafránu. Atmosféru snímku dotváří jen několik dobových fotografií. Ovšem alespoň krátké filmové sekvence ze sedmdesátých let, byť amatérsky natočené a technicky nekvalitní, by dodaly dokumentu další rozměr a umožnily lepší srovnání. Ale je také možné, že výsledek pátrání v soukromých archivech by neodpovídal vynaložené námaze. Důležitější poselství disku představuje spíš fakt, že písničkáři Šafránu mají stále co říct.

---