Olivovníky

Vlastimil Třešňák a Band

Němý suflér

Střet generací nebo příběhy z opačných pólů?

Vlasta Třešňák oslavil nedávno své šedesátiny a naopak Navigators jsou považováni za skupinu, která má všechno teprve před sebou. Zdánlivě působí jako dva cizí světy, které nemají nic společného. Ve skutečnosti však se liší jen hudebním žánrem. Jejich nové desky jsou obě vypiplané jak po instrumentální, tak po produkční stránce na nejvyšší úroveň, obě můžete bez obav pustit komukoliv ze zahraničí, obě jsou svým způsobem konzervativní. A u obou to vůbec nemusí vadit.

Třešňák Band - Němý suflér (Galén)

Cesta Vlasty Třešňáka od folkového písničkáře, přes nejrůznější kooperace s  romskými muzikanty či Davidem Kollerem, až k vlastní doprovodné rockové kapele s naprosto zjevným bluesovým feelingem, byla dlouhá a pozvolná. Ale zatímco po hudební stránce už se aktuální podoba jasně vyprofilovala na předchozí dvojici alb Skopolamin a Inventura, zdá se, že textový přerod od zpěváka protest songů k podobě, kde text je rovnocenným partnerem hudby a vše nestojí a padá jen s  ním, se mu podařil až nyní.

Současný Třešňák band je totiž vyzrálou rockovou kapelou, která hned v úvodní skladbě připomene odvázanost věhlasných Rolling Stones, ale zároveň ani trochu nepůsobí vyčpěle a staromilsky. Jako by do sebe navstřebala energii, odhodlání i nadšení mladých retro-rockerů, jasně se hlásících k létům minulým, aniž by působili jako mechem obrostlý revival. Album je oproti svým předchůdcům příjemně přímočařejší, bez toho, že by se vytratil nekompromisní a nesmlouvavý pohled na realitu, Třešňákovi vždy vlastní.

Nahrávka působí zcela vyrovnaně, s dotaženými aranžmá, která příjemně občerstvuje vklad renomovaných hostů - saxofonisty Jana Štolby a cellisty Olina Nejezchleby. Může tak oslovit nejen klasické rockery, vyrostlé na Mišíkovi, ale i libovolné mladé posluchače, kteří si třeba zatím k  interpretovi nenašli cestu. Skladby, jako je například Skleróza, jsou totiž zcela nadčasové.

Jak dokazují písně Mr. Šperhák nebo závěrečná akustická Cannabis, Třešňák si uchoval svou charakteristickou poetiku. Zároveň se ale naučil nedržet se jen jedné polohy, i v momentech s burácející rockovou kapelou za zády se už definitivně zcela sžil. Ukočíroval svou všudypřítomnou ironii i v minulých letech často patrnou zatrpklost. A přesvědčivý byl vždycky. Těžko spekulovat, jestli na tom, jak nyní působí vyrovnaně, mělo nějaký vliv osobní bilancování s nedávno oslavenou šedesátkou, ale jedna věc je jistá - Němý suflér je zatím rozhodně nejlepší nahrávkou, kterou se mu po návratu z emigrace podařilo zrealizovat.

Navigators - My Place (Sub Pub)

Soul, jazz a funk – tři slova, která charakterizují tvorbu Navigators. Druhé album ji nijak neposouvá, spíš jen prohlubuje a cizeluje k přesvědčivější podobě. Skutečnost, že se zjevnými vlivy hiphopu a popové melodiky vše dostává celkem pestrý a svěží charakter odlehčenosti, která ovšem nezní vůbec vlezle ani plytce jako většina R'n'B, je právě tím, proč stojí si tuhle desku mezi stovkami tuctových a snadno zaměnitelných kapel vybrat.

Deska My Place se rozjíždí naprosto přesvědčivě, živelně a suverénně. Není vůbec odvážné říci, že u nás má asi skupina jedinou "konkurenci", a to v  Monkey Business. Bohužel však jim trochu dělá problém udržet pozornost na delší ploše. Zhruba od poloviny nahrávka ztrácí tah a kratší stopáž by tak bývala vůbec neuškodila. Ale i ve skladbách, kde chybí výraznější nápady, leccos vyrovná dotažená produkce a především schopnost vtáhnout posluchače do svého světa s charakteristickou atmosférou.

Ozdobou alba jsou rozhodně věhlasní hosté. Ondřej Pivec už je dnes pojmem, ale jeho účast rozhodně není jen na ozdobu. Samotná kapela disponuje skvělým obsazením se dvěma zpěváky a raperem a spolu s hosty dociluje plného zvuku, což následně umožnilo důkladnou propracovanost výsledné podoby všech skladeb.

Aktuální novinka tak jasně naznačuje, že skupina se odmítá spokojit s  průměrností a reakcí jen malého českého písečku. A že nezůstává jen u ambicí, ale že si pánové a slečna uvědomují, že samo to z nebe nespadne. Primárně se nepodbízejí povrchnímu posluchači, zatímco tomu, který si album poslechne pozorně, nabízejí zdaleka nejen příjemnou kulisu, ale velké množství chytrých detailů, které ze skladeb dělají víc než jen instrumentálně dobře zvládnutou nudu, tak častou u mnohých kolegů. Což není v dnešní době s na této scéně běžným pachtěním po rychlém komerčním úspěchu zrovna málo.

---