Olivovníky

Vlastimil Třešňák a Band

Němý suflér

Dobrých šedesát

Muž několika řemesel VLASTIMIL TŘEŠŇÁK důstojně stárne. Má pořád co říct, vyhýbá se trapnostem.

Jestliže na tomto místě jsem minulý týden psal u příležitosti nynější reedice nahrávek Vladimíra Merty z roku 1988 o jeho prazvláštním polistopadovém písničkářském vyhasnutí, pak se patří připomenout Vlastimila Třešňáka, jeho někdejšího druha ve zbrani z písničkářského sdružení Šafrán. Třešňák ten zápas se sebou zvládá nějak lépe.

Před emigrací (1982) vyzrál v nejnaléhavějšího z písničkářů Šafránu. Zatímco Hutka byl "lidový" a populární, Merta nejednou unikavě ekvilibristický hudebně i textově, tak Třešňák své sociální a existenciální výpovědi valil do publika na hranici sebeobětování. Pro pamětníky těchto iniciačních zážitků byl však polistopadový Třešňákův návrat na tuzemská pódia dost zklamáním – po více než desetileté odmlce se melancholický písničkář na tuzemských pódiích hledal a za asistence alkoholu nejednou i ztrácel. Nadto Třešňák vydal celou sérii prozaických knih, maloval a prodával obrazy (vyšla mu i malířská monografie) a  od alba Koláž (1995) měl desetiletou nahrávací pauzu. Zdálo se, že hudba se u něho vytrácí pod (pře)tlakem jiných řemesel.

V roce 2005 se Třešňák-písničkář přihlásil o slovo deskou Inventura, o dva roky později následoval Skopolamin. Obrozený autor se opřel o zvuk kapely, kterou mu i nyní vede bubeník Martin Rychta, dalšími členy jsou kytarista Jaromír Panáček, baskytarista Jan Volný; pravidelně s nimi hostují saxofonista Jan Štolba a violoncellista Olin Nejezchleba. Letos tahle sestava nahrála pod značkou Třešňák band album Němý suflér. "Rozpuštění" Třešňákova příjmení v bandu odpovídá tomu, jak se zvuk téhle kapely stává kompaktnějším, přestalo jít o příležitostný doprovod protagonisty. Výrazově přiostřený, obnaženě bigbeatový Třešňák band si rozumí s Třešňákovými nabroušenými texty, které s každou další "elektrickou" deskou rostou stejně jako zvuk, protože se z veršů vytratilo aktuální politické komentátorství, při němž se mu na forbínu tlačí deklamace. Vidět nynějšího Třešňáka s bandem je opět zážitek, který se zadírá. Vyprodaná pražská Malostranská beseda nechtěla při květnovém křtu Němého sufléra kapelu pustit z pódia.

Třešňákovi bylo letos šedesát. Stárne důstojně. V tom smyslu, že umělecky nezakrněl, že – obrazně řečeno – nenaříká, nedojímá se sám sebou, nepřichází na pódium jen s tím, co vytvořil kdysi. A abych nezapomněl: Třešňák band bude aktuálně ke slyšení 18. listopadu v českobudějovickém klubu Solnice a dva dny předtím bude Třešňák koncertovat v brněnském klubu Leitnerka s někým jiným – s  Vladimírem Mertou.

---