Olivovníky

Pavel Šrut

Už ráno začal večírek

Šrut bilancuje svou misi v pop music

Písňové texty básníka Pavla Šruta se za normalizace podílely na kultivaci české scény

Po výboru milostné poezie Nejkrásnější bývají na útěku vychází básníkovi a textaři Pavlu Šrutovi, který nedávno oslavil sedmdesátiny, další soubor - tentokrát písňových textů. Pod názvem Už ráno začal večírek najdou čtenáři na sto padesát autorových textů a zhudebněných básní, jež jsou známy z podání Michala Prokopa, Luboše Pospíšila, Vladimíra Mišíka a dalších zpěváků.

Až na dvě tři výjimky většina Šrutových songů nezlidověla. Na to mají relativně složitou strukturu, občas poněkud knižní slovník a nezřídka i  vážnější přesah. Své posluchače si však našly. A to nejen v osmdesátých letech minulého století, kdy se podílely na kultivaci, ba přímo obrodě české pop music.

Přelomovým se stalo album Kolej Yesterday z roku 1984. Zdařilý comeback zpěváka Michala Prokopa vynesl na světlo i osobitého textaře, který v  sobě nezapřel básnickou zkušenost. Vedle tehdejších hitů typu Knoflíky lásky, Zvonky štěstí, Sny o tygří lady či naopak pseudofilozofických blábolů tuzemského art rocku působily písňové texty Pavla Šruta jako balzám. Nebály se melancholie, metafor, neotřelých obrazů, ale přitom věděly, že se ta "poézie" musí trochu umenšit, aby se vešla do písničky.

Nestřílejte na milence

Šrutovy texty Bitva o Karlův most, Kolej Yesterday, Než přijde dcera z diskotéky či třeba Píši vám, Karino pojednávaly – stejně jako zmiňované Knoflíky lásky - také většinou o citech a  vztazích, ale jaksi jinak, dospěleji a s větším nadhledem. Milostná vzplanutí konfrontovaly s deziluzí partnerských stereotypů, vyprávěly i o lásce prodejné, mateřské či o tíživém vztahu otce a dcery. Ačkoli právě z této písně mu dobová puritánská cenzura vyškrtla zmínku o tom, že dívka "už má dávno měsíčky", přesto se Šrutovi podařil vlastně husarský kousek. Zatímco jako básník byl v té době v klatbě a sbírky vydával jen samizdatově, jeho texty se nenápadně linuly z rádií, gramodesek a koncertních sálů.

Dávno čili Yesterday

Šrutovy rané písničky měly štěstí v neštěstí. Jejich slova padala do šedi normalizačního nečasu, v němž o to více vynikla, zazářila a byla vyslyšena. Kromě trablů s láskou dokázal básník občas obrazně vyslovit i obecnější pocity a bolesti oné mlčící většiny či, libo-li, šedé zóny. "Papír zabalí kámen / slza pomalu kámen rozdrolí / a sotva ráno vstanem / už jsme hned cokoli... // Vždyť si jen trochu hrajem / kolečka v soukolí..."

Normalizace měla, podobně jako Jekyll a Hyde z jedné Šrutovy písničky, dvě tváře. Jednu lživě oficiální a druhou soukromou, jejíž tesklivé pravdy byly nejčastěji utápěny někde v baru jménem Krásný ztráty či v  hospodě Na věčnosti. Textař Šrut je silný tam, kde tuto schizofrenii a mravní relativitu v náznacích postihuje. I ten anděl - a že je v textech Pavla Šruta někdy až přeandělováno – pak bývá "navoněný sírou". Méně přesvědčivým se tvůrce jeví, snaží-li se v písni o konkrétní společenskou kritiku, například U hrobu Neznámého úředníka, Motýl Anonym, Vanda a Žanda či Kuřata v igelitu.

Jednou z mála Šrutových písní, které zlidověly, je erbovní Kolej Yesterday. "To bejvávaly na koleji časy / už ráno začal večírek..." Právě z tohoto opusu, jenž je přesně namíchanou směsicí lehké nostalgie, rebelie a  poezie, vyňal básník název sumáře svého obcování s populární hudbou. A co na tom, jak se Pavel Šrut nechal někde slyšet, že ve skutečnosti na studentské koleji nikdy ani nepřespal. Vždyť i Schelingerův Holubí dům začíná křikem racků, a nikomu to nevadí. Pravda a báseň spolu v umění - natož pak v  pop music - souvisejí docela jinak než ten pověstný doktor Jekyll a pan Hyde.

---