Olivovníky

Vladimír Merta

Live

Malostranská beseda 1988

Mertovo charizma funguje i po dvaadvaceti letech

Koncerty Vladimíra Merty patřily k nejhlubším posluchačským zážitkům, které byly v osmdesátých letech k dispozici - a nezáleželo na tom, zda zrovna hrál v  zastrčeném klubu ROH, kam ho propašovali kamarádi, či před tisícihlavým davem na Portě. To, že mohl vystupovat jen sporadicky a někdy jen načerno, přitom sílu jeho osobnosti spíš posilovalo. Pouhá zmínka "možná tam zahraje Merta" znamenala pro spoustu lidí nejen příslib hudebního happeningu, ale i šanci na cosi důležitějšího, takřka metafyzického. Bylo to jeho autorskou osobitostí, faktem, že Merta byl jedním z nejzdatnějších českých kytaristů a i velkým hudebním improvizátorem. A hlavně díky jeho takřka prorockému charizmatu. To zachycuje živé dvojalbum natočené v roce 1988 během dvou koncertů v  Malostranské besedě, jež nyní vydává Galén.

Letošní edice, rozšířená o osm skladeb, přináší především odpověď na zásadní otázku. Funguje Mertova magie i nyní, navíc zprostředkovaně přes záznamy na cédéčku? Ano i ne. Patos textů písní jako Kecy ("jsem špatný člověk, který slouží dobré věci") či Armády noci nyní posluchač vnímá pochopitelně jako trochu nadbytečný. Autodokumentární strofy jako "Na video si mě nahrával ministerský synek / v Melodii o mně - jak já to slyším - píše soudruh Donovan" (skladba Video 2000) možná dnešní nezasvěcený posluchač posoudí jako trochu nabubřelé. Netuší, jaký život v té době Merta žil, a že sebevražedná upřímnost byla součástí jeho umělecké metody. Na druhé straně je třeba říci, že i hymnus Praha magická, který kdysi zpíval sborem celý amfiteátr Lochotín, s uplynulými lety trochu zevšedněl.

To hlavní však na deskách Live - Malostranská beseda 1988 zůstalo. Mertův osobitý zpěv, pozoruhodná kytara a hlavně jeho nenapodobitelná schopnost oslovit přítomné příběhy vyprávěnými ohňostrojem originálních metafor, které jej vždy odlišovaly od většiny jiných písničkářů.

A díky tomu, že jde o živé nahrávky, nejspíš ucítíte z reproduktorů i  atmosféru doby těsně před listopadem, kdy se i u nás poznenáhlu měnil svět.

---