Olivovníky

Jaroslav Hutka

Pravděpodobné vzdálenosti

Pravdě podobný H.

Každý z velkých českých písničkářů vlastně redefinoval, čím může písnička být: "vynalezl" její trochu jiné pojetí, ať to byli V+W, Kryl, Merta, Janota, Voňková nebo Navarová. Dobře uleželé nahrávky Jaroslava Hutky z roku 1977 teď ukazují, jak suverénní a ničemu nepodobný byl jeho autorský repertoár z  posledních let před emigrací. Pravděpodobné vzdálenosti, jež vydává v pečlivé reedici Galén, jsou zprávou s dikcí, kterou dnes nikdo nepoužívá (vzdáleně možná někteří rappeři), přesto je jasné, oč tu jde.

Troufám si tušit, že léta po Hutkově návratu ho mnoha lidem zafixovala buď jako předzpěváka lidovek, nebo autora k nesnesitelnosti obehraného "co je nejkrásnější, co je nejkrásnější", tedy Náměšti. Tohle album (vydané prvně švédským Šafránem v roce 1979) je jiné.

Hutka tu ve vlastních písních jde na dřeň témat své doby, ale při dnešním poslechu vlastně stálých: nejvíc asi té titulní, kterou si k silvestrovskému bilancování pustí jen drsná povaha ("byly to jen přemety a žádná cesta životem"). Kdo nikdy anebo pár let neslyšel text (předělaný z pretextu Pavla Kohouta) Kat Mydlář, čeká ho vybroušená palba bez zbytečných míst, humor mrazivý nejen pro pointu ("proč nás maj stínat cizozemci, když líp to můžem udělat"), ale i pro paradox kramářského valčíčku a Hutkovu lišácky "jevištní" dikci. A posluchači nadšení slavnou Velkou zpovědí od Nohavici si můžou poslechnout Církevní tatíky a objevit, co si Hutkův obdivovatel - třeba podvědomě - vypůjčil.

To album, sestavené Jindřichem Kučerou, je jak z jednoho kusu - přes všechny paradoxy a zákruty, od patosu písně věnované Vlastě Chramostové až k výsměšné Sociální baladě. Leccos tu zestárlo, ale ne Hutkův styl: na to je příliš mimo jakékoli (i dobové) normy.

O lidech, jako je Hutka, míváme často ustálenou představu. Jenomže stačí, aby místo klišé z médií znělo chvíli samo jejich dílo, a něco mnohem plastičtějšího a otevřenějšího rozmetá pravdě nepodobné klišé. Skladatel John Cage pro ten stav posluchačské otevřenosti měl gratulantský pozdrav: šťastné nové uši! Tak tedy - happy new ears!

---