Olivovníky

Dagmar Voňková

Listí

Dagmar Voňková - celý život v textech

Uprostřed malebné středočeské vrchoviny žije v nenápadném domku v Pyšelích hudebnice, jejíž tvorba patří k tomu nejryzejšímu z české kultury posledních čtyřiceti let. Před mnoha lety unikla dospívající dívka kolejím oficiálního vzdělávání na horskou chatu v Krkonoších, aby si tam začala naplňovat svůj sen: mluvit hudbou. Jako zjevení se objevila v sedmdesátých letech v Praze a  stala se součástí legendárního sdružení Šafrán, spolu s Jaroslavem Hutkou, Vladimírem Mertou, Vlastou Třešňákem, Vladimírem Veitem a dalšími. Po jeho nuceném zániku přežívala nějakou dobu v ústraní a existenční tísni, aby se znovu a znovu zjevovala – tu jako interpretka neobyčejně syrových a  dramatických hudebních obrazů, jindy jako jedinečná kytaristka nemající co do originality u nás srovnání. (...) A v době, kdy se ještě o world music nic nevědělo, byla už jejím předvojem. Nemáme moc folkových tvůrců, kteří by byli tak silně a přirozeně napojeni na slovanské kořeny ... Tato slova jsem napsal v Literárních novinách (7/2009) a nenapsal bych dnes lépe stručnou charakteristiku Dáši Voňkové, která nyní vydala svou písňovou tvorbu spolu s  dalšími básněmi a krátkými texty, včetně výběru z recenzí. Pečlivým editorem se stal Jaroslav Riedel spolu s nakladatelem Lubomírem Houdkem.