Olivovníky

Dagmar Voňková

Listí

Listí z Podkrkonoší a větrné veršovytí

Z Dagmar Voňkové měla být původně učitelka, ale na Pedagogické fakultě v  Hradci Králové vydržela jen dva roky. Pak si sbalila kufry a odjela do Krkonoš dělat pokojskou na horské chatě. Tady napsala první písničky a jedna z nich, Pastýřka, zvítězila v celostátní folkařské soutěži. Od té doby patří Voňková mezi naše nejzajímavější zpěvačky a skladatelky.

Její emotivní projev a originální příklepová kytarová technika si získaly obdivovatele i v zahraničí - ještě za komunismu, který ji doma pro podpis Charty a členství ve sdružení Šafrán odsunul stranou, hrála na prestižních festivalech ve Vídni nebo Roskilde, třeba i pro desetitisícové davy. Také proto, že první album vydala až v roce 1986, nemá natočeno přespříliš, ale každá z nepočetných nahrávek budí zaslouženou pozornost.

Dva roky po poslední desce Slunci ležím v rukou, na které ji doprovázel jinak vesměs jazzový pianista Zdeněk Zdeněk, vycházejí poprvé v  souborném vydání její texty. Nejde však o obvykle vídaný soubor přetištěných slov k písním. Kniha s prostinkým názvem Listí je kompletním obrazem básnického talentu Dagmar Voňkové, jejíž vnitřní krajinu utvářel tajuplný podkrkonošský prostor mezi Kuksem, Velichovkami a Miletínem Karla Jaromíra Erbena. Vedle textů známých písní obsahuje také slovní doprovod písní nikdy neslyšených, protože nezveřejněných, dále básničky a říkánky pro malé i  "dospělejší" děti a pestrý oddíl Veršovytí, veršovánky, veršovětry až vichřice, skrývající jak ironizující glosy dobových reálií,tak třeba verše, jež si písničkářka psala namísto osobního deníku.

Další mimořádně graficky i editorsky vypravený titul z edice Olivovníky, v níž nakladatelství Galén záslužně shrnuje poezii folkových hudebníků etablujících se v sedmdesátých a osmdesátých letech mimo oficiální scénu, rozšiřuje povědomí o poetice jedinečné české umělkyně hned o několik rozměrů. Nezanedbatelný je také ten výtvarný: Dagmar Voňková knihu doplnila vlastními imaginativními ilustracemi.

---