Olivovníky

Uspořádal Vojtěch Lindaur

Po stopách Velkého Mokasína

Sborník k 75. narozeninám Jiřího Černého

O vzorech a jistotách

Nestor české žurnalistiky (a nejen té hudební) Jiří Černý, publicista, muzikolog, autor řady knih a neúnavný tvůrce Antidiskoték, poslechových večerů, které ovlivnily hned několik generací posluchačů, oslavil na sklonku února své pětasedmdesáté narozeniny. Jako dárek dostal i sborník Po stopách Velkého Mokasína, který vydalo nakladatelství Galén a uspořádal ho Černého kolega, v  devadesátých letech jeho nástupce v křesle šéfredaktora časopisu Rock & Pop (který Černý spoluzaložil) Vojtěch Lindaur. Podařilo se mu sesbírat reprezentativní vzorek novinářských kolegů, hudebníků, spisovatelů a přátel, kteří oslavence zdraví a gratulují mu. Je mezi nimi Jiří Suchý, Lubomír Dorůžka, Václav Havel, Ivan Martin Jirous, Vlastimil Třešňák, Josef Škvorecký, Karel Gott, Pavel Bobek a řada dalších respektovaných osobností.

Už proto jde o knihu svým obsahem dalece přesahující jen pouhé soukromé vztahy mezi gratulanty a oslavencem. Nechybějí tu myšlenky s všeobecnou platností, humorné historky i zprávy mezi řádky o době minulé. Příspěvky jsou mnohdy značně odlišné svým pojetím i rozsahem, výtvarníci třeba zaslali jen kresbu bez komentáře, někde je cítit ryzí přátelství, jinde až pokorné vzhlížení, došlo i na regulérní povídku nebo čirou fikci: Ondřej Bezr vtipně popsal Černého rozhovor s Beatles včetně reálného postřehu, že kritik slaví své narozeniny v tentýž den jako George Harrison. V jednom se ale příspěvky přirozeně shodují – v úctě, jakou k výjimečné osobnosti všichni chovali a  chovají, a to nejen ti generačně výrazně mladší, ale i ti, kteří mají k  Černému věkem blízko. Dokazují, že jeho jméno je pro generaci pozdních třicátníků a všech starších pojmem, zárukou toho, který otevíral obzory a  ukazoval nové cesty vnímání nejen populární hudby. Mnozí také přiznávají, že to byl právě Černý, který je svým nepovýšeným způsobem referování o hudbě dokázal přivést k něčemu, o co by je předtím ani nenapadlo se zajímat. A jak je pro všechny z těch, kteří se někdy pokoušeli jakkoli zformulovat své myšlenky o hudbě, jedním z neoddiskutovatelných vzorů i mravních autorit. Ty dnes, v době rozdrobeného vkusu a mnoha malých scén a písečků, jako by nějak chyběly.

V situaci, kdy si stačí otevřít libovolné internetové fórum, aby se vyvalila všechna myslitelná špína, a kdy se až zdá, že osobnosti, na nichž by se (alespoň skoro) všichni shodli, už téměř vymřely, jsou podobné knihy cennější, než se na první pohled může zdát.

---