Olivovníky

Uspořádal Vojtěch Lindaur

Po stopách Velkého Mokasína

Sborník k 75. narozeninám Jiřího Černého

Projdi se míli ve velkých mokasínech…

"Projdi se míli v mých mokasínech," praví indiánské přísloví. Co obnáší, poznal můj kolega, jemuž se během lyžařské túry rozlepily podrážky bot tak, že držely jen za paty. Sundal lyže a plantal stopou pěšky. Protože mu ale odlepené podrážky překážely, utrhl je úplně a šel po sněhu jen v  papundeklových vložkách. Když došel do chaty na Rejvízu, třásl se horečkou a  vzrušením, s jakým svou anabázi líčil.

Stejně rozrušený jsem byl v roce 1986 na koleji, co měla vedle vrátnice nastříkaný nápis Yesterday, když mi úplně neznámý kluk půjčil jonáší sborník Když se řekne Jiří Černý… Do nálady těch let jsem se vrátil při čtení galénovské publikace Po stopách Velkého Mokasína. Asi vás nepřekvapí, že prakticky všichni přispěvatelé z mé generace měli s jonáším sborníkem k  Černého padesátinám stejný zážitek. Nikoho neohromím ani přiznáním většiny z  nich, že Velkého Mokasína napodobovali a pod jeho vlivem začali psát o hudbě. Trošičku si tak zkoušíme projít se míli v jeho velkých mokasínech. Ve skutečnosti je to nemožné a není to způsobeno jen rozdílným číslem bot.

Co možné je, porovnat obě knížečky. Dělí je pětadvacet let (přitom to bylo před chvílí, co jsem bydlel na koleji Yesterday), během nichž se změnilo tisíc věcí. Něco málo však zůstalo. Třeba jistota kamarádství téměř dvou desítek přispěvatelů ze sborníku jonášího, kteří spolu s dalšími čtyřiašedesáti (When I Am Sixty Four = to taky zpívali Beatles) odpověděli na výzvu Lubomíra Houdka a Vojtěcha Lindaura a "zahráli to znovu", jak by řekl Woody Allen.

Někdo to dokonce zahrál úplně stejně. Kupříkladu F. R. Čech i po čtvrtstoletí popisuje první setkání s J.Č. před prodejnou Supraphonu v Palackého ulici. Důvod, proč si to Ringo dodnes pamatuje, je jasný: Černý tehdy místo pražských kapel vychvaloval bratislavské Beatmeny…

Jupp Konečný má v obou knížkách se jménem Jiřího Černého spojeny hezčí věci: Portu a jeho cyklistické jízdy Praha-Plzeň-Praha.

Zuzana Michnová si stejně jako Ringo v obou vzpomínkách vybavuje chvíli, kdy se s ním poprvé potkala: v létě 1972 ve filmovém klubu. Ví dokonce, že se dával Koncert pro Bangladéš a že to bylo 30. 6. Pamatovák zpěvačky, která odjakživa pletla texty, je v tomto případě vysvětlitelný: bylo to před jejím prvním porodem…

Další to sepsali jinak, byť spojitost najdeme. Pro Jana Jeřábka byl před 25 lety J.Č. "Exuperym našeho hudebního života", tentokrát mu napsal verše, jež jakoby přišly od Malého prince: "jsi snící nebo sněný, zašeptal mi hlas ženy". Vladimír Merta nazýval před čtvrt stoletím Černého "kmetem s elánem", aby mu teď zpíval "zůstávej s námi Forever Young". Text jeho písně Věrný Černý si v  knížce přečtete a celou píseň poslechnete na přiloženém CD, jež má název S  Jiřím Černým na věčné časy a nikdy jinak!

Teď už asi všichni víte, co obsahuje: původně magnetofonovou kazetu, na níž v  roce 1986 Jan Rejžek a Josef Bajer imitovali všechny ty Husáky, Strouhaly, Bilaky a Indry, kteří "jako" Černému gratulují k padesátinám. Když z ní tehdy J. Č. při svých pořadech pouštěl úryvky (třeba Večerníček s Machem a  Šebestovou), hrozně jsem se bavil. Teď jsem si ji po letech nadšeně poslechl celou a zjistil zvláštní věc: jména těch papalášů si pamatuju dobře, ale hlasy už mi vůbec nic neříkají.

A dost, propagační text pro Velkého Mokasína končí. Ty nejhezčí texty jsem vám neprozradil, ať ze čtení sborníku taky něco máte. Ať se taky chvíli projdete, ať můžete být sami "na stopě dobrých činů". Tak velkou šlápotu nemůže přehlédnout ani stopař-začátečník.

---