Olivovníky

Jiří Dědeček

Slizské písně

(1971–1978)

Poslušen rad Kámasútry

Jedním z nejmocnějších inspiračních zdrojů umělce je jak známo odjakživa žena, a to nejen v rovině platonické, ale též smyslné, ba erotické, chcete-li. A že k perzekuci chtíčem je náchylný jak kumštýřský adjunkt, tak bard v nejlepších letech, o tom vypovídá i nová knížka básníka a písničkáře Jiřího Dědečka.

Úsporná a kouzelně vypravená sbírka Slizské písně (vydává nakladatelství Galén) obsahuje převážně verše, kterými Dědeček v sedmdesátých letech prokládal svá vystoupení s Janem Burianem. "Rozkroky, rozkroky, rozkroky, všichni jsme vašimi poskoky," zní motto souboru, jehož obsah dle upřímného doznání autora vznikl především z přetlaku testosteronu. Ctihodný předseda českého centra PEN klubu toho na sebe ve svazečku nesoucím charakteristické známky nápaditosti grafika Luďka Kubíka prozrazuje poměrně hodně: "Ohnul jsem ji mezi futry, poslušen rad Kámasútry. Stalo se to časně zrána, jak nám radí Vátsjájana…" Přes letmé vulgarismy je však i Dědeček erotický spíše cudným intelektuálem kráčejícím ve šlépějích svého slavnějšího kolegy Petrarcy: "Rozkvetlo přede mnou Lauřino levé ňadro. Polaskal jsem je – zvadlo…"

Některé ze Slizských písní dávno zlidověly, a to nejen mezi pamětníky vystoupení Buriana s Dědečkem. V sedmdesátých letech se mezi lidmi šířily často jako úderná dílka anonyma, neboť na knižní vydání nemohlo být ani pomyšlení. Nynější edici autor aktualizoval o texty napsané v letech 2000 až 2007, verše z časů "mladické nerozvážnosti" jsou tak konfrontovány s tematicky obdobnými básněmi přidanými "z vrozené hravosti po operaci prostaty". Vyplývá z toho mimo jiné, že některé koníčky zkrátka člověka hned tak nepustí…

---