Olivovníky

Ivan Dvořák

Bezčasí

Nohybská kultura v letech 1976-1985

Četba nejen pro pamětníky

Nakladatelství Galén vydalo neobyčejně zajímavou publikaci, propojující příběh jednoho obětavého člověka s fungováním části naší hudební scény v období normalizace. Kniha se jmenuje BEZČASÍ a přibližuje pořádání hudebních akcí v letech 1976–85 pod hlavičkou TJ Nohyb, což byl turistický a  sportovní klub založený v roce 1968. Hlavní osobou starající se o tuto manažersko-organizační činnost Nohybu byl autor knihy IVAN DVOŘÁK, absolvent Stavební fakulty ČVUT. Svůj první koncert uspořádal už v listopadu 1974 jako voják v Chrástu u Plzně, kam pozval skupinu Marsyas a  Vladimíra Mertu. Na den přesně dva roky po této své producentské premiéře pořádal první koncert v Praze, v radlické hospodě Za větrem, kam pozval opět Marsyas a necelý měsíc po té tu navázal - kým jiným než Mertou. To byl počátek náročného boje s úřady o povolení na každou akci, kterých se navzdory všem překážkám podařilo Ivanovi uskutečnit téměř sedmdesát. Nepovolen byl pouze Pětvečer Suchého a Šlitra připravovaný Jiřím Černým na září 1979, k jehož uspořádání došlo až o několik let později pod patronací Jonáš-klubu.

K nejznámějším z Ivanem zorganizovaných pořadů určitě patří Festival V + W Jiřího Černého konaný v radlické hospodě Za větrem ve dnech 25. - 29. 9. 1978, v  jehož průběhu se volalo do New Yorku Jiřímu Voskovcovi, a koncert ke dvacetinám Spirituál kvintetu v Lucerně (29. 9. 1982), vydaný později Jonáš-klubem na gramofonovém trojalbu. Vynikající byly samozřejmě i další koncerty pořádané vedle dvou již zmíněných prostor také v Městské knihovně, Žižkovském divadle, Riegrových sadech a na několika dalších místech, a jejich interprety byli nejen muzikanti folkoví a trampští, ale i jazzmani. Jedno však bylo pro všechny akce společné - nekonečný boj s bolševickou byrokracií, která se snažila co nejvíce omezovat jakékoli náznaky svobodného projevu. Vedle tohoto boje musel Ivan Dvořák ovšem podstupovat ještě jiný, náročnější – boj s  chorobou, která jeho život hnala do nepravidelných výkyvů hyperaktivity a  euforie střídaných údobími deprese a obrovské únavy. Ale i navzdory těmto obtížím se Ivan snažil ve své producentské činnosti pokračovat a teprve po hospitalizaci na přelomu let 1984 a 1985 ji ukončil posledním koncertem 29. května 1985, na němž v Městské knihovně vystoupili Jan Burian a Jiří Dědeček. Velkou zásluhu na tom, že se Ivan mohl po deset let s plným nasazením věnovat tomuto záslužnému obohacování pražského kulturního života má jeho žena Jitka, která mu byla, a dodnes je, velkou oporou.

Téměř 160 stran Dvořákova textu doplňuje doslov MUDr. Radkina Honzáka, seznam uspořádaných akcí, řada fotografií a faksimile pozvánek, plakátů, úředních dokumentů a všech bohatě vypravených programů tištěných k jednotlivým koncertům. Za tento záslužný dokument bych rád vyslovil uznání a obdiv autorovi i vydavateli.

---