Olivovníky

Vladimír Merta, ETC...

Ponorná řeka

Ponořen do Merty
Činím poznámky drzé, ale obdivné

Čekal jsem na ten okamžik léta: Vladimír Merta napodobí Dylana, postaví se před rockovou kapelu a pak teprve všichni uvidíme. Daleko od Prahy jsem propásl období, kdy hrál s Dobrou úrodou, případně nějakou jinou sešlostí. Jedinkrát jsem zažil, že stál na podiu s elektrickou kytarou, na bicí doprovázen Martinem Rychtou. Bylo to v opuštěné továrně na konci židovské čtvrti v T., kde probíhal první ročník festivalu Zámostí.

Až teď, díky neutuchající aktivitě Dr. Houdka z nakladatelství Galén, poslouchám Mertu s celou kapelou a ani kvůli tomu nemusím do fabriky. Už tam stejně není, je přestavěná na malometrážní byty. Stejně tak jsou "přestavěné" Mertovy písničky, nahrané s Mišíkovými ETC… a několika dalšími muzikanty.

Je jich jen deset, kapela většinu z nich natahuje přes pět minut, nic pro rozhlasové vysílání. V krásně vypraveném bookletu je autor komentuje hned dvakrát. Jednou vysvětluje, jak je s kamarády nahrával systémem "ponorné řeky", podruhé činí ke každé z nich vysvětlující poznámky: název, rok vzniku a jedna, dvě, maximálně tři věty. Bez dovolení k nim přidám několik svých, nesouvislých a drzých, přesto obdivných.

Černá známka (2003)

Pomalý rozjezd bigbítové kapely v sestavě Jiří Veselý, Pavel Skála, Vladimír Pavlíček a Jiří Zelenka. Značka ETC… slouží s jistotou výrobku z první republiky. Mertovy textové obraty propalují hlavu stejně jako projektil, o  němž se zpívá: "Otec - starej dobrej kalašnikov a matka - střela dum dum."

Ponorná řeka (1990/1991)

Díky autorovým vysvětlivkám vím, že píseň je o ministerstvu vnitra. "Na stole tančí Miss Morálka s ministrem vnitra" = představuju si Jána Langoše a daří se mi to.

Proti všem (1988)

Třetí drsná skladba za sebou, tuhle jsem nepochopil ani s vysvětlivkami. Aspoň se mi líbí verš "velím si sám sobě a právě mám chuť se poslechnout". Právě mám chuť přehodit výhybku a věnovat se humoru, milostným hrám nebo obojímu.

Bye, Bye, Miss Blanche (1976)

Následuje Mertův humor o dámě, která "jako pracoviště udávala celou naši ulici". Nikdy dřív mě to nenapadlo, až teď: Blanche udávala celou ulici jenom jako místo, kde měla klientelu, nebo na celou ulici donášela? Tyhle dámy si tak prý dřív vykupovaly možnost provozovat svou živnost. Jestliže tu klientelu tvořili "padlí politici a protestní zpěváci", není divu, že StB všechno věděla…

Chelsea Hotel (2003)

Stejně jako předchozí píseň nahraná jen s houslemi Jana Hrubého a bicími Jiřího Zelenky. Stejně jako předchozí je dokonalá. Parafrázuji klasika: V Chelsea Hotelu by chtěl bydlet každý kromě těch, co nemají rádi Leonarda Cohena. To jsou ale sami proti sobě, protože "zástupy jeho milenek mi tiše klepají na dveře". Tedy Mertovi, ale když si tam najmete pokoj, jistě zaklepou taky.

Jamajka (1993)

ETC… se vracejí na scénu a hrají TANGO! Tematicky je to jako "nejkrásnější hvězdy hoří ve Splitu nad mořem" a mohla by to hrát rozhlasová stanice ČRo Dvojka, dříve Praha. Napadá mě jediné vysvětlení: jde o  autorovo tajné vyznání trampské zpěvačce Jamajce Koblicové, která se později zvrhla a zpívala s rockovou skupinou Hudba Praha.

Vzdálené výstřely (1989)

Zase chvíli vážně. Fotku z náměstí Nebeského klidu s jediným člověkem stojícím před hlavněmi tanků mám před sebou doteď. Slova "kdo cestou k moci vraždil, vraždí a bude vraždit dál" zase v uších a spolu s nimi výkřik Ladislava Smoljaka v televizní debatě, kde poslanec Ransdorf tvrdil, že v Číně komunismus funguje: "Rozjezdili studenty tankama!"

Píseň šaška (1985)

Nevím proč mi zhudebněný Shakespeare (překlad Antonín Přidal) připomíná Streets Of Laredo. Ale když Šlitr zhudebnil A proto odpouští má láska mému koni, hrál to Matuška s banjem jako "šlágr". A kdo byl ve zrekonstruovaném Shakespearově divadle Globe, uzná, že by William byl hvězdu country music.

Intuice ženy (2002/2003)

Ještě jeden šlágr má Merta v rukávu. Intuice mi říká, že by se to líbilo lidem, co mají rádi Hapku a jeho duety třeba pro Nohavicu a Janu Kirschner. To by mohl pouštět i Radiožurnál. Ale nebude, protože Merta je tam společně s  Helenkou Vondráčkovou na seznamu zakázaných umělců. Janu Kirschner v tomto případě výborně zastupuje Sára Mertová.

Gerda, Gerda (1988)

Námět na film: Merta jede na koncert do Budapešti (ne svůj), potká se tam s  dívkou jménem Gerda a vrátí se domů. Prostě východoevropská verze Lelouchova Un homme et une femme. Archanděl Gabriel z textu bude nejspíš Peter Gabriel, pročež se ten příběh mohl odehrát na koncertě Amnesty International právě v  létě 1988, kde vystoupila Tracy Chapman, Youssou N´Dour, Sting a Bruce Springsteen. Byl jsem tehdy zavřený v kasárnách a přečetl si o tom krásný článek v komunistickém tisku. Vůbec mě nenapadlo, že za rok a půl už budou všichni ti skvělí muzikanti jezdit k nám.

---