Olivovníky

Vladimír Veit

Písničkář

Písničkář Veit vydává Písničkáře

Písničkář Vladimír Veit vydává po letech nové oficiální studiové album. Jmenuje se Písničkář a vzniklo ve spolupráci s Vladimírem Mertou a Jaroslavem Olinem Nejezchlebou. Je téměř celé čistě autorské, pouze jeden text pochází od Jaroslava Hutky. Rozhovor s Vladimírem Veitem vám nabídneme 24. srpna od 19.15.

Nové album Vladimíra Veita Písničkář zaranžoval Vladimír Merta, který nahrál většinu doprovodných nástrojů. Do několika písní přizval na violoncello Jaroslava Olina Nejezchlebu a v jedné skladbě si s Veitem zazpívala duet Mertova dcera Sára.

Rozhovor s Vladimírem Veitem o vybraných písních z alba:

V písni Lepší už to nebude zpíváte "Uhněte z cesty, zmetci!". Komu je ten text určen?

Vládě a politikům vůbec a všelijakým "zastupitelům", kterým by dnes Masaryk ani ruku nepodal, a kteří jsou dnes podle průzkumů ctění méně než uklízečky. Proti uklízečkám a uklízečům nic nemám, stavěl bych je hodně vysoko. Ale když někdo profesi politika klade mnohem níž než uklízečku, nemusí si o uklízečce myslet nic špatného a přitom tím vyjadřuje nějaký příměr.

V písni Až vyrosteš slyšíme vedle vašeho ještě dívčí hlas…

To je Sára, dcera Vládi Merty, která tam překrásně zpívá malou holčičku, i  když je sama už dnes starší. Stylizovala se, intonuje jako malé dítě. Kdo ji nezná, netušil by, kolik je jí ve skutečnosti let. Ovšem rád bych s ní natočil také milostný duet už jako s dospělou ženou.

Píseň Ilona…?

To je písnička na objednávku, vlastně jediná, kterou jsem napsal na přání někoho jiného. Přišel za mnou kamarád s tím, že potřebuje píseň pro jednu holku, a řekl mi první verše: "Přišel Pánbůh, řekl: Na! / Jmenuje se Ilona." Já jsem dopsal pokračování, ale řekl jsem si o sto korun. Nakonec jsem z něj vymámil ještě šestnáct korun, protože jsem dodatečně připsal refrén.

Hodně bezstarostně vyznívá píseň Dvacátápátá hodina o kocourech.

To je další z řady mých písniček o zvířatech. Tedy já píšu, sem tam, jen o  kočkách nebo o psech a tady konkrétně popisuji chování koťat, která jsem měl na chalupě. Vláďa Merta s Olinem Nejezchlebou to krásně zaranžovali, takže v  tónech violoncella slyšíte, jak skáče kotě. Mám zvířata rád a jsem přesvědčen o tom, že každý toulavý a prašivý pes má větší cenu, než například v současné době mí dva sousedé.

Jaký příběh v sobě skrývá Krabička pastelek?

Hodně se mi líbí písnička Vládi Merty K pětadvaceti, která začíná slovy: "Poslalas mi kdysi krabičku od sirek / abych měl v kapse teplo, malý plamínek" a dál je tam například o "ručně psané básničce od Morgensterna". A tak jsem napsal svou písničku o krabičce: Krabička pastelek. Vláďovi jsem nikdy neřekl, že on byl jejím iniciátorem.

Píseň Praha, to je vyznání městu…

Jarda Hutka má své Tango o Praze, ke kterému napsala text jeho tehdejší žena Zorka Růžová. Lidem se ta písnička moc líbila a ani mě nešla z hlavy. Nedávno jsme s Jardou a jeho psem šli večer v Praze po nábřeží, pozorovali jsme kachny a labutě a já jsem si uvědomil, že bych měl napsat svou vlastní písničku o  Praze, protože jsem zatím žádnou neměl, jen takovou počáteční prastarou poznámku Je to tedy moje Praha, jsou v ní moje popisy a také to, že "nad hradem vlajka se třepetá, bolševika už vzal čert, všecičko řídí teď odtamtud Klaus a jeho regiment".

V písni Svobodo svoboděnko jste použil několik vulgárních slov. Za jakých okolností může podle vás písničkář k podobným výrazům sáhnout?

Já se ve své tvorbě snažím být ne snad noblesní, ale používání vulgarismů je mi protivné. Ale tady mi to sedělo. Byl jsem asi velmi naštvaný, když jsem to psal. A tak jsem si říkal, že je to možné použít a dodnes toho nelituju, tak vulgární ta použitá slova zase nejsou. Dokonce si myslím, že ten text je sice na hraně, ale že jsem mohl být ještě tvrdší.

---