Olivovníky

Vladimír Veit

Písničkář

Album dvou Vladimírů

Po Mertovi, Třešňákovi a Hutkovi došlo v nakladatelství Galén i na dalšího ze "staré písničkářské gardy" - na Vladimíra Veita. Jeho nové album stručně nazvané PÍSNIČKÁŘ obsahuje 15 autorských písní s jedinou výjimkou v textu k Velbloudům, jehož autorem je Jaroslav Hutka. Tématický okruh písňových textů je velmi široký. Úvodní Písničkář a  závěrečná Vrátil se poutník, reflektující asi Vladimírův návrat z  rakouského exilu, jsou písně do jisté míry bilanční. K nim patří i Ne, ještě není čas bilancující ve směru opačném - to, co je nutno ještě před opuštěním tohoto světa udělat. Najdeme tu ale i písně milostné (Ilona, Pro Šárku), jednu milostnou na ruby (Když tě nechce) a  také písničku dětskou nazvanou Krabička pastelek. Jsou tu i písně reagující na současnost, u nichž už ale nejsem tak jednoznačně nadšen. Z nich nejlépe dopadla Svobodo! Svoboděnko! , jejíž verše "Svobodo, svoboděnko, kdo tě špínou protáh / a kdo ti nedovolil dosnít si svůj sen?" nám musí mluvit z duše. Ale text nazvaný Lepší už to nebude mohl s  nepatrnými obměnami zaznít už v 70. či 80. letech a melodicky vydařená Praha, v úvodu opěvující krásy stověžaté matičky, vyznívá v druhé polovině poněkud rozpačitě díky přeladění do invektiv na "tatíčka prezidenta Klause". Vždyť těch je dnes všude tolik – v novinách, v televizi, na internetu - že mi na novém albu připadají už trochu po sezóně. Pak tu je ještě U nás doma, kde se na atributech piva a hospodských řečí posté brojí proti těm, kteří považují Čechy za pupek světa. Nejsem si úplně jist jak chápat písničku Zvrhlická, kde jsem po drsné zpovědi násilníka čekal nějakou humornou, shazující pointu, ale ta se nedostavila. Ale abych se zase vrátil k tomu, co se mi tu moc líbí. Je to písnička Až vyrosteš…, což je něco mezi otcovsky starostlivou a milostnou, v níž s Vladimírem zpívá Sára Mertová. Její otec, další Vladimír, je autorem "hudebního kabátu" celého alba, když nahrál několik doprovodných nástrojů, ujal se hudební a zvukové režie a ke třem písničkám přizval violoncellistu Jaroslava Olina Nejezchlebu. Ten se zaskvěl především v písni o kočičím skotačení nazvané Dvacátá pátá hodina a v milostné Pro Šárku.

Doufejme, že toto album, vybavené výborným obalem s fotografiemi obou hlavních protagonistů a bookletem se všemi texty, opět připomene - především nepamětníkům - jednoho z významných otců našeho folku.