Olivovníky

Jiří Suchý 80

Jubileum slavené četbou i poslechem

V sobotu 15. května byl na knižním veletrhu Svět knihy Praha představen čtenářské obci nový počin nakladatelství Galén. Jeho výsledkem je poměrně objemný a těžký dárkový balíček obsahující dvě knihy a jeden kompaktní disk, to vše v obalu potištěném spoustou portrétů a postav, jimž vévodí titul Jiří Suchý. První kniha nazvaná Vzpomínání v  sobě zahrnuje tři již dříve vydané třídílné vzpomínky Jiřího Suchého - Od Reduty k Semaforu (léta do roku 1959), Tak nějak to bylo (1959-1969) a  Inventura(1969-1989). Pamětníci si vzpomenou, že první díl vycházel koncem 70. let nejprve jako příloha klubového zpravodaje Jonáš-klubu.

Kniha druhá se jmenuje Fenomén Jiří Suchý a obsahuje dva rozhovory Karla Hvížďaly s Jiřím Suchým. Ten první z roku 1990 vyšel tehdy samostatně pod názvem Povídání a je věnován především divadlu Semafor, jeho počátkům i fungování v obtížném období normalizace, ale také řadě osobností spojených s humorem divadelním i kabaretním. Rozhovor druhý, vedený v průběhu roku 2010, je absolutní novinkou a pod názvem Divadlo stále miluju přináší 140 stran nabitých fakty, názory i úvahami. Úvod se dotýká privatizace divadla a následující povodně, aby se pak hovor stočil na éru předválečných divadel a komiků, a následně také na smysl pro humor, optimismus i recesi. Pominout nelze ani financování divadla, návštěvnost, volbu repertoáru, kritiku a publikum. Velmi často se rozhovor vrací k Osvobozenému divadlu i osudům jeho dvou hlavních osobností v období po 2. světové válce, které ještě více přiblížilo nedávné vydání jejich korespondence. Vedle Jana Wericha se vzpomíná samozřejmě také na Miroslava Horníčka, Miloše Kopeckého a  další jejich kolegy, stejně jako na režiséry, kde je zmíněn i Jindřich Honzl. Probírány jsou semaforské hry posledního dvacetiletí a řeč se stočila i na hereckou hantýrku, kde se čtenář například dozví, jak vzniklo slovo kandrdas. Rozhovor má moc hezký závěr, když se Karel Hvížďala ptá, za jakých okolností by chtěl Jiří Suchý skončit s divadlem, a ten odpovídá: "Na to se mě hodně lidé ptají, ale já na to neumím odpovědět. Logicky vím, že budu muset skončit, ale vůbec si nedovedu představit, že to jednou bude. Asi proto si nedovedu představit jak." A na to navazuje poslední věta Karla Hvížďaly: "Tak ať na to ještě dlouho nepřijdeš!"

Obě knihy jsou opatřeny předmluvami Karla Hvížďaly, jmennými rejstříky, výběrovým přehledem tvorby Jiřího Suchého a text je doplněn spoustou fotografií. V knize druhé je navíc krátké vyznání Jitky Molavcové, doslov Přemysla Ruta a výběrová bibliografie Karla Hvížďaly.

Ke knihám je ještě přidán kompaktní disk s titulem Bonus 2011 Jitky Molavcové & Jiřího Suchého. Obsahuje písničky "akapelovky", jimiž bývá v Semaforu na závěr představení odměňováno aplaudující publikum. Jsou mezi nimi dvě písničky Jaroslava Ježka, jazzové evergreeny, směs šesti melodií z různých končin světa i kousek Ódy na radost. Většina těchto songů zaznívala v letech 2003-2006 také v koncertním představení Jako v  kapli, hraném nejčastěji v klubu Lávka.

Toto krásné čtení i poslouchání připravené Karlem Hvížďalou a šéfem Galénu Lubomírem Houdkem v jubilejním roce Jiřího Suchého je krásným dárkem jak oslavenci, tak i jeho publiku, za což patří oběma pánům velký a upřímný dík.

---