Olivovníky

Jiří Suchý 80

Osmdesátiny?

Kulatá jubilea si zaslouží být oslavena na úrovni. Nakladatelství Galén na úrovni slaví osmdesátiny Jiřího Suchého. Souběžně, v jednom kompletu, vydává Suchého memoárové texty nazvané Vzpomínání, knihu dvou rozhovorů a  kompaktní disk se slavnými a cappella přídavky ze Semaforu.

Dva velké, zásadní rozhovory, které se sešly v části nazvané Fenomén Jiří Suchý, vedl s jubilantem Karel Hvížďala. První, se stručným názvem Povídání, vznikl roku 1990 a kromě samostatného vydání těsně po převratu byl také součástí knihy Vzpoury (Suchý v ní zastupoval "vzpouru prací"). Druhý - nazvaný Divadlo stále miluju - je vlastně přímým pokračováním prvního, přibližuje klíčové události a osoby Suchého života od počátku devadesátých let do současnosti - zároveň však, protože se tazatel i  dotazovaný snažili, aby se pokračování "trochu lišilo", je malým průvodcem revuální Prahou od počátku první republiky dodneška. Ale podobných vsuvek bylo i v prvním rozhovoru víc než dost, třeba o Voskovci a Werichovi a dalších tvůrcích, kteří Jiřího Suchého tak či onak ovlivnili.

Slovo "povídání" by ovšem mohlo stát v záhlaví celé knížky. Rozhovor krásně plyne, nic mu v tom nevadí odbočky či skoky v čase - vlastně je to svým způsobem ono dávné semaforské pásmo, kterému sice chybějí písničky, ale to mohou částečně nahradit básnické texty, které Suchý čas od času do vyprávění vkládá.

Nečekejte ovšem "povídání" nezávazně humorné. S lehkostí se tu mluví i o věcech velmi vážných - třeba o počátečním nepochopení semaforské poetiky, o  existenčním a tvůrčím ohrožení v počátcích normalizace, o povodni 2002… Lehkost tu je nástrojem přesného poznání. Mnohé z těch věcí navíc překryla legenda, která se časem kolem Semaforu a působení Jiřího Suchého vytvořila. Zjistíme například, že mezi přísné kritiky Semaforu patřili Milan Lukeš, Sergej Machonin či Milan Schulz. "Já ty oficiální kritiky chápu, poněvadž jako oficiální divadlo jsme vůbec nemohli obstát. To bylo všechno naprosto diletantský, neohrabaný, a kdo si neuvědomil, že to přináší něco úplně nového a že tam zní hezký písničky a že to vyjadřuje pocity mladé generace, tak byl vedle. Odborníci v tom hledali naplnění určitejch divadelních zvyklostí, a ty v tom nenacházeli, a tak se na nás dívali skrz prsty. Většina se k nám ale pak prokousala," říká Suchý a jeho slova jsou velmi výstižnou zkratkou toho, co Semafor do českého divadelnictví vnesl.

Neúspěchy, ale i úspěchy překonával Jiří Suchý vždy prací. A dlužno říci, že pracovitý je až extrémně. Přesně to vystihuje Jitka Molavcová v krátkém vstupním textu: "Zatímco pár týdnů přemýšlím o tom, jak napsat motto do této knihy, on rozepsal tři nové celovečerní hudební komedie, skládá k nim hudbu, navrhl scénu, kostýmy i obsazení, ve volném čase dopisuje knihu o humoru a  vytvořil grafický list." Je těžké uvěřit, že tomu pracovitému pánovi je už osmdesát. Ale přinejmenším kvůli téhle knížce si to připusťme.

---