Zaujal vás některý z titulů? Kliknutím na tlačítko OBJEDNAT se dostanete do internetového knihkupectví Lékařský kompas!
Vlastně je to dnes už dávná historie. Podtitul alba Nahrávky z let 1968-1976 je výmluvný dostatečně, o sdružení Šafrán, které spojovalo to nejlepší z domácí písničkářské scény v sedmdesátých letech, už asi každý, kdo chtěl, dávno ví. A nejspíš i o albu, které mělo vše shrnout a podat o celé tehdejší scéně zprávu, avšak na poslední chvíli díky laskavým normalizátorům skončilo "ve stoupě".
Díky péči vydavatelství Galén, která v současnosti tak trochu připomíná práci buditelů a národních osvícenců své doby, vyšla po pětatřiceti letech nejen původní deska, ale ještě druhý disk s písněmi té doby - možná ještě silnějšími, s větší výpovědní hodnotou i zachycením tehdejšího ducha doby i nevadnoucí poezie, z nichž některé stačily vyjít na singlech a některé vůbec ne. Silnými a cennými navzdory podání a odlišnému pojetí interpretů.
První kompletní vydání všech tehdejších studiových nahrávek dýchá především nostalgií, ale v drtivé většině svou sílu ani po letech neztratilo. Hodnotit jednotlivé dnes mnohdy zlidovělé písně, srovnávat známá fakta - tedy že Merta a Voňková byli lepší instrumentalisté než ostatní, Třešňák silný ve své autenticitě a syrovosti a Lutka roztomilý v interpretaci Zychových vtipných, ale jinak vcelku nenáročných bláznivých blbůstek - zavání naivitou. Prověřil je totiž čas. Mnohem zajímavější je si připomínat různé detaily: jak zajímavě zní smyčcový komorní soubor v Hutkově Milá s milou nebo kdože s ním zpívá ten druhý, vychraptělý hlas ve Václavek vrah.
Dvojalbum Šafrán je ale především odrazem své doby. Výraznou stopou invence, zformulovaného názoru i impulzem pro další generace k uvědomění si, že ani doba normalizace nezastavila autorskou tvorbu. Dokumentem toho, že bojovat proti nepřízni je vždy lepší, než jen si stěžovat. A tak si lze užívat jejich dnešní svobodný poslech a uvědomovat si u toho, že svobodný je každý přesně tak, jak sám chce svobodný být. V každém režimu a v každé době.
Antonín Kocábek, www.tyden.cz, 10.01.2012