Olivovníky

Vladimír Merta

Struny ve větru

Vladimír Merta: Struny ve větru

V roce 1988 nahrál Vladimír Merta v domácím studiu kolekci zhudebněné poezie. Básně Josefa Hory (podle jehož sbírky dostalo album název), Viktora Dyka a  dalších autorů pak zčásti i vyšly - ale jen ve speciální edici a jen na magnetofonové kazetě. S "bonusem" nevydaných dvaceti písniček tak na dvojitém disku celek vychází až nyní po letech. Nadčasovost materiálu, citlivé uchopení i instrumentální schopnosti, kterými své kolegy Merta v drtivé většině převyšoval, však nahrávce "hrají do karet". Křehké, někdy melancholické, jindy jen prostě něžné písně nejenže neztrácejí svou poetiku i po letech, ale naopak zjevně uzrály. O to má větší smysl jejich poskytnutí další generaci posluchačů, která neměla štěstí zažít písničkáře v jeho nejproduktivnějších letech. Mnohde jde spíše o hudební improvizaci a výron hudební imaginace než o  průraznou melodii, ale síla veršů i Mertovo interpretační charisma se potkávají nenapodobitelným způsobem. Vzácná perla hudební archeologie.