Olivovníky

Vojtěch Klimt

Akorát že mi zabili tátu

Příběh Karla Kryla.
Druhé, opravené a doplněné vydání

Odjel s karavanou mraků

Knížka mapující životní pouť Karla Kryla nazvaná Akorát že mi zabili tátu vyšla v nakladatelství Galén již ve druhé polovině loňského roku, ale protože byla brzy vyprodaná, je od ledna k dispozici druhé, opravené a doplněné vydání. Autor Vojtěch Klimt nejprve čtenáře informuje o původu Krylovy rodiny, o založení tiskárenské firmy Kryl & Scotti v Novém Jičíně, i o tom, že Karel Kryl, otec zpěváka Karla Kryla, musel po záboru pohraničních území v roce 1938 přemístit firmu do Kroměříže, kde se 12. dubna 1944 Karel junior narodil. Ovšem než začal rozum brát přišel únor 1948 a v roce 1950 byla rodinná tiskárna definitivně zničena a drahé stroje, které v minulosti přinášely prostřednictvím krásné literatury lidem radost, před zraky celé rodiny barbarsky rozmláceny. A tak již v roce kdy začíná chodit do školy, se malý Karel setkává s tvrdou životní realitou a odstartuje tak k nelehkému životnímu běhu, který se bohužel končí předčasně již 3. března 1994, v nedožitých padesáti letech. Tento běh přes nespočetné překážky se nám autor knihy na více než třech stech stranách snaží přiblížit a nutno konstatovat, že se mu to daří znamenitě. Popis jednotlivých etap Krylova života zasazuje do celkového kontextu dobových událostí, prokládá ho písňovými texty i citacemi z rozhovorů a korespondence, vzpomínkami přátel a úryvky z novinových článků. Ač je text nabit fakty a informacemi, je neobyčejně čtivý a dokáže dokonale upoutat čtenářovu pozornost. Autor si prostě počíná jako zkušený publicista či historik, ačkoli – jak jsem ke svému překvapení zjistil – ani jedním není. Objektem jeho profesionální práce jsou informační technologie, a zřejmě preciznost a smysl pro systematičnost potřebné v tomto oboru si přenesl i do práce, která mu byla velkým koníčkem, a o níž mi něco řekl v následujícím krátkém rozhovoru.

Vojto, ty jsi se narodil v roce, kdy už Karel Kryl byl čtvrtým rokem v emigraci. Vzpomeneš si kdy jsi poprvé slyšel jeho jméno, případně jeho písničku? Kdo ti ji pustil?

Poprvé jsem o Krylovi slyšel někdy v roce 1987. Proč je zakázaný, jsem ve třinácti letech nechápal. Nikdo mi to ovšem vysvětlovat nechtěl, konečně bylo to tehdy o ústa. Jako úplně první jsem slyšel album Rakovina z kazety zapůjčené spolužačkou Zuzanou, dcerou tehdejšího vydavatele samizdatové literatury a dnešního majitele nakladatelství Trigon Vladislava Zadrobílka. Byl to pro mě zážitek, ale trvalo dobře rok, než mi začal docházet i obsah.

Kdy jsi uviděl Karla poprvé naživo a kdy jsi s ním mluvil?

Poprvé jsem ho uviděl v březnu 1990 na koncertu v pražském Paláci kultury. Posléze jsem napsal do Klubu Karla Kryla velmi kritický dopis k jejich činnosti. Martin Štumpf mě neposlal do háje, ale pozval na schůzi výboru, kam se dostavil i Mistr. Martinovi vděčím za to, že jsem Kryla ještě stihl poznat.

Jak vznikla myšlenka na sepsání této knihy a kdy jsi s prací na její přípravě začal?

Ve většině publikovaných prací jsem Kryla moc nepoznával. Navíc se mi to stále zdálo nedostatečné. S knížkou jsem začal někdy na konci roku 2003 aniž by mě předtím napadlo, že se do toho kdy pustím. Hlavní práce trvala asi dva roky, zbytek času bylo zpřesňování, doplňování a nakonec pilování textu s Karlem Jadrným, který na tom dělal úplně zadarmo. Karel Jadrný je jeden z Krylových exilových kamarádů, navíc vydavatel a editor řady náročných publikací, takže bych těžko pro svou knížku hledal někoho lepšího. Zůstávám vděčný i dalším lidem.

Čtenář knihy pochopí, že jsi musel prostudovat neuvěřitelné množství pramenů. Jak jsi zjišťoval, které dokumenty jsou ty důležité, pro tebe užitečné, a kde je najdeš?

Oproti někomu, kdo by začínal na zelené louce, jsem měl přeci jen výhodu. Většinu nakonec použitých materiálů jsem během let posbíral a tudíž dobře znal. V Karlově archivu jsem si pak už jen některé věci upřesnil. Bylo třeba rozlišit mezi fakty a nepravděpodobnými informacemi a pověrami. V tom mi ty "roky s Krylem" určitě pomohly. Na řadu dokumentů byly odkazy v jiných materiálech, některé mi přihrála náhoda. Hodiny strávené v knihovnách a archivech asi nespočítám.

Překvapilo tě, že první vydání tvé knihy bylo tak rychle vyprodáno?

Kryl je pořád zajímavé téma. Bylo to znát i z ohlasů na internetových stránkách Klubu Karla Kryla, které dělám asi pět let. Každopádně na tom snad Galén neprodělá, přestože mě v jiném nakladatelství předtím z obavy o prodejnost odmítli. S nakladatelem Dr. Houdkem mě seznámil kamarád. Kdyby to neudělal, nejspíš by rukopis ještě nějakou dobu zůstal v šuplíku, protože na obíhání nakladatelských domů jsem neměl chuť ani žaludek. Po prvním neúspěchu jsem to nechal osudu. Galénu jsem za jejich péči o knížku moc vděčný.

Domníváš se, že jsi svůj podíl na badatelské práci o fenoménu jménem Kryl už odvedl a další kroky přenecháš svým následovníkům, nebo hodláš v pátrání na tomto poli pokračovat?

Pokud bude čas, chci na tom ještě dělat. Za pár let, bude-li zájem, může vyjít doplněné vydání. Jednou z věcí bylo vytipování lidí, kteří měli ke Krylovi skutečně blízko, a kteří by k tématu mohli něco nového říci, bez překrucování a bez emocí. Jsou ještě tři lidé, se kterými jsem neměl možnost mluvit, jak by bylo třeba. Všichni žijí v Německu.
Jinak budu určitě rád, když se objeví na Kryla i jiné, nové pohledy. Chybí zejména nestranné hodnocení jeho tvorby a názorů.

A na závěr asi nejtěžší otázka. Myslíš, že by měl Karel z tvé knihy radost, případně jaké bys od něj čekal připomínky či výhrady?

To si netroufám odhadovat. Nejspíš by ho potěšily první knihtiskařské kapitoly. Nemyslím si ale, že by člověk, který se tak nerad svěřoval se svým soukromím, nad podobnými knihami jásal. Asi by ho spíš zajímalo hodnocení jeho práce než popis jeho života. Kolem Kryla existuje ale tolik překroucených záležitostí, že jsem právě jeho životopis považoval za důležitý.
Můj pohled na Kryla prošel značným vývojem. Od naivity, přes rozčarování až po zjištění, že šlo o člověka s řadou výjimečných vlastností, ale také slabostí. Nijak se neslučoval s modlou, kterou jsme si tu z něj v 70. a 80. letech vytvořili. Skutečný Kryl byl mnohem složitější.

Tolik tedy Vojtěch Klimt. Já ještě dodám, že smysl pro systém a třídění a ukládání nasbíraného materiálu získal podle svých slov již ve studentských letech, kdy se věnoval sbírání zkamenělin. Je báječné, že své tehdy získané návyky tak účelně použil i při sběru materiálů, které mají do zkamenělin hodně daleko, což dokázal i tím, jak pružně zareagoval na možnost druhého vydání a bleskově provedl opravy a doplňky v textu. Ty doplňky se týkaly hlavně diskografie, která se stále rozrůstá, a je stejně jako Krylova bibliografie důležitou součástí knihy. Velmi objemný je i seznam použité literatury a počet poznámek v textu odkazujících na zdroj informace se vyšplhal na číslo 689. Nechybí ani abecední rejstřík jmen v textu uvedených, kterých tu figuruje okolo sedmi set, a velké množství mezi textem umístěných fotografií. Na jedné z nich můžeme spatřit i autora knihy, jak byl v červenci 1991 zachycen s Karlem a jeho přáteli.

Knížka bude k dostání na jarním srazu a s Vojtou Klimtem se doufám setkáme na některém z klubových večerů, kde nám řekne další podrobnosti o své náročné práci na této knize, pro jejíž titul použil úryvek z jednoho Karlova rozhovoru.

P.S. Album, které je v diskografii zařazeno jako poslední, je právě teď možno zakoupit v Levných knihách za 99 Kč. Je to 2CD se záznamem koncertu, který Karel Kryl odehrál 20.5.1986 v Sokol House v Sydney.

---