Olivovníky

Vojtěch Klimt

Akorát že mi zabili tátu

Příběh Karla Kryla.
Druhé, opravené a doplněné vydání

Kniha Vojtěcha Klimta představuje v pořadí již třetí životopisné dílo o legendárním písničkáři Karlu Krylovi. 0 její kvalitě (a rozdílu oproti předcházejícím zpracováním Miloše Čermáka a Michala Huvara) svědčí mimo jiné i nebývalý čtenářský zájem, který tato kniha vyvolala - nakladatelství Galén ji vydalo v časovém rozmezí několika měsíců již ve druhém vydání. Jedním z důvodů tohoto úspěchu může být skutečnost, že Klimtova studie zasazuje Krylův životní příběh do širšího kulturněhistorického kontextu českých dějin 20. století. Nezačíná Krylovým narozením v roce 1944, ale líčením historie tiskařského rodu Krylů od poloviny 19. století. Tento historický exkurs není ovšem samoúčelný. Písničkářův otec jako spolumajitel známé tiskárny Kryl & Scotti byl významnou osobností prvorepublikového literárního prostředí - mezi jeho zákazníky patřili takoví umělci jako Josef Florian, Jan Zahradníček či Jakub Deml. A právě dědictví těchto osobností do značné míry formovalo jak Krylův světonázor, tak jeho uměleckou tvorbu. Opomenutí těchto vlivů by bylo při psaní jeho životopisu velkou ztrátou.

Čtenář se tak na jedné straně v knize dočte některé obecně známé skutečnosti z českých politických a kulturních dějin, na druhé straně je zde ovšem řada nových informací, které ani skalní fanoušci známého písničkáře neznají. Autor použil při psaní poměrně neobvyklý, zato však neotřelý přístup - snažil se navštívit místa, na nichž Karel Kryl během svého života pobýval. Ačkoliv se tato místa s uplynulými desetiletími značně proměnila, dávají nahlédnout do Krylova díla (a i do jeho života) daleko více, než by se na první pohled mohlo zdát. Čtenář se kupříkladu dozví, z kterého rozmláceného kostela si Kryl přinesl v krabici poškozenou sochu anděla, v rohu kterého severočeského náměstí stála v oblacích smogu pomalovaná Pieta či kde se nacházela studená kožená křesla, v nichž zasedali v září 1968 „výrobci hesel ,ve skutečnosti funkcionáři Českomoravského svazu Klubů mládeže. Autor též ve vhodných chvílích uvádí citáty z Krylových písní - ačkoliv se v některých případech jedná o notoricky známá slova, v daném kontextu nepůsobí nijak nadbytečně, a naopak pomáhají dokreslit celkovou atmosféru myšlenkového světa Karla Kryla. Podobnou funkci má i bohatý obrazový doprovod, který zachycuje nejen proměny písničkářovy tváře, ale i jeho oblíbená místa či faksimile zajímavých dokumentů.

Ačkoliv Vojtěch Klimt nezapře svůj hluboký obdiv ke Karlu Krylovi, nelze mu nepřiznat i určitou snahu o objektivitu. Písničkář není v jeho podání líčen jako „národní bard , který fascinuje publikum od svých prvních vystoupení“ - naopak, jsou zde popsány jeho nelehké umělecké začátky. Z Klimtova výkladu vyplývá, že Krylova umělecká kariéra nabrala strmého vzestupu právě díky osudové národní tragédii - tedy srpnové okupaci. Stejně autor nezastírá nikterak záviděníhodné situace, do nichž se Karel Kryl dostal během pobytu v exilu (včetně osobních problémů).

Kniha je z velké části založena na rozhovorech, které Kryl během svého života poskytl, a dále na recenzích a dalších již publikovaných textech. V tomto ohledu shromáždil autor úctyhodnou sbírku článků o Krylovi, zveřejněných nejen v tuzemských novinách a časopisech, ale i v krajanských exilových tiskovinách a zahraničních periodikách. Dále autor čerpal z rozhovorů s pamětníky a Krylovými přáteli. Opomenuty zůstaly bohužel archivní prameny, v prvé řadě dokumenty z provenience komunistických bezpečnostních složek, které cituje Klimt pouze zprostředkovaně (ze studií Pavla Žáčka či Jiřího Plachého). Nemohu tak souhlasit s názorem jednoho recenzenta, že po této knize již těžko někdo napíše o Krylovi něco neznámého. Autor totiž nemohl využít všechny dokumenty z provenience bezpečnostního aparátu, zejména fondů komunistické rozvědky. Domnívám se proto, že jejich studium v Archivu bezpečnostnich složek jistě vnese do popisu Krylova životního příběhu řadu zajímavých detailů a zjištění. Za poněkud nešťastný považuji i příliš expresivní název knihy - tato slova sice Kryl v jednom z rozhovorů pronesl, ale měl na mysli samozřejmě symbolickou vinu komunistů na smrti jeho otce, který zemřel přirozeným způsobem, byť mu bezesporu šikanování ze strany poúnorového režimu ubralo několik let života.

Kniha je doplněna rozsáhlým poznámkovým aparátem, seznamem použitých pramenů a literatury a též kompletní bibliografií a diskografií Karla Kryla. Na závěr nelze nezmínit fakt, že autorovi knihy bylo v době Krylovy smrti 21 let. Svědčí to podle mého názoru i o tom, že dílo Karla Kryla je atraktivní nejen pro pamětníky komunistického režimu, ale i pro dnešní mladou generaci. Nenaplňují se tak předpovědi některých hudebních kritiků, že Krylova umělecká tvorba nebude po jeho smrti pro posluchače, kteří na vlastní kůži nezažili komunistickou totalitu, příliš srozumitelná.

---