Olivovníky

Jan Burian

Nežádoucí návraty E. F. Buriana

Můj táta byl bouřlivák, píše písničkář Jan Burian

Divadelník, hudební skladatel, spisovatel, teoretik umění, výtvarník. Tím vším byl E. F. Burian. Bývá označovaný za geniálního, ale stejně tak i za kontroverzního umělce, jeho nedlouhý život byl plný dramatických situací a  bojů. "Byl to bouřlivák, jenž šel často za svou pravdou až do sebezničení. Může takový člověk přežít bez úhony dvě děsivé totality dvacátého století?" To se ptá jeho syn, písničkář, spisovatel a moderátor Jan Burian. Napsal o otci knihu nazvanou Nežádoucí návraty E. F. Buriana, vychází v nakladatelství Galén. Autor vytvořil mozaiku, v níž kombinuje neznámé či zapomenuté dokumenty, úryvky z veřejných vystoupení, citáty, soukromé zápisky, básně svého otce a  jeho první necenzurovaný životopis.

Od Tigrida k Zápotockému

Také přidal dvacet svých dopisů, které otci psal během práce na knize. E. F. Burian zemřel, když bylo jeho synovi sedm let. "Dopisy vznikaly spontánně, jak se při studiu otcova života vynořovaly různé otázky, témata, problémy či vzpomínky. Psal jsem je i proto, že se mi tím často značně ulevilo," vysvětluje Burian.

Zástup velkých jmen, která v knize cituje, je téměř nekonečný, i to svědčí o  osobnosti jeho otce. Nechybí svědectví Otomara Krejči, Jana Grossmana, Františka Hrubína, Františka Listopada, Ludvíka Vaculíka, Pavla Tigrida, Františka Halase, prostor dostal i Vlastimil Brodský, Vladimír Menšík, Jan Werich, a dokonce i Bertolt Brecht.

"Otec se dostal do střetu se dvěma děsivými totalitami dvacátého století, s  každou zvlášť a s každou úplně jinak," píše Burian. A tak ve výčtu pamětníků nechybí ani Antonín Zápotocký - Burian byl stoupencem komunistické strany. Přesto byl pro svoji nevypočitatelnost svým spolustraníkům často nepohodlný, kritizovali ho zprava zleva.

"Když někdy na sklonku svých gymnaziálních let začal jsem u klavíru objevovat Burianovy písničky a jednou provždy propadat jejich kouzlu, kousek ode mne sedával tatínek, hudební skladatel," vzpomíná autor doslovu Přemysl Rut. Jeho otec tehdy spílal, že Buriana nemůže poslouchat, hlavně ne poté, co po válce plamenně mluvil do rádia a propagoval komunistickou ideologii. "Ale muzika to je, zabručel posléze otec, přistihnuv se, že si zpívá se mnou. Bylo to vítězství múz nad ideologií, talentu nad světovým názorem," dodává Rut.

---