Olivovníky

Jan Burian

Nežádoucí návraty E. F. Buriana

Emil František Burian,

jehož si spojujeme s první česky psanou knihou o jazzu, divadelními voice-bandy i evergreeny, byl nejen avantgardní umělec renesančního formátu, ale i komunista. Po válce, kterou přežil v koncentrácích, byl za své názory kritizovaný zprava i zleva, ale zemřel dříve, než mohl v  60. letech dostat šanci k sebereflexi jako mnoho jiných. Písničkář Jan Burian se v pětisetstránkových Nežádoucích návratech E. B. Buriana na svého otce dívá složeným motýlím okem, které má velké zorné pole, takže vidí i  dozadu. Tato mozaika nabízí úryvky z deníků, dopisů a recenzí, soudy historiků svědectví pamětníků s panoramatickým záběrem od Antonína Zápotockého až po Pavla Tigrida. Autor cituje, ale neposuzuje: nechává na každém čtenáři, aby si utvořil vlastní obraz. Ostatně Jaroslav Kladiva, dostatečná autorita, autor dlouho jediné biografie, vydané v 80. letech ještě Jazzovou sekcí, svého času napsal: "Je těžko člověku formátu E. F. Buriana sčítat a odčítat klady a  zápory." Může být, že pro někoho jsou návraty E. F. Buriana do naší kultury stále nežádoucí, ale tenhle byl potřeba.