Olivovníky

Jan Burian

Nežádoucí návraty E. F. Buriana

Příběh muže, který si nestačil

Zásadní postava meziválečné avantgardy evropského významu, ale i jeden z  nejpravověrnějších aktivních komunistů. Zpěvák, herec, básník, hudební skladatel, dramatik, teoretik a současně autor obludné bolševické agitky Pařeniště. Divadelní režisér, o jehož rozmáchlé tvorbě vyšly desítky odborných studií, a také tragikomická figura pohybující se v padesátých letech po svém "zkarhanovštělém" Déčku v plukovnické uniformě… Osobnost E. F. Buriana (1904–1959)je vskutku až "příkladně" kontroverzní - i proto, že o druhé části jeho předčasně a podezřele ukončeného života nevíme zas až tak mnoho. S  nápravou přichází jeho syn Jan Burian v objevné monografii Nežádoucí návraty E. F. Buriana (vydal Galén).

Příběh umělce, s nímž trefnými slovy Adolfa Hoffmeistera "nikdo nesoutěžil, protože byl rychlejší, než si sám mohl stačit", obsahuje momenty, jimiž by nepohrdli ani tvůrci hollywoodského spektáklu. Představme si jen osudovost střihu, v němž se z prvorepublikové kulturní celebrity během pár jarních dnů roku 1941 stává dohola ostříhaný a hnůj kydající vězeň Malé pevnosti v  Terezíně... Nebo ještě dramatičtěji - píše se 3. květen 1945 a hořící parník Arcona přeplněný několika tisícovkami koncentráčníků jde po útoku Britů ke dnu, zoufalí vězni vyskakují z okének lodi a ve vodě se mezi sebou perou o místa na záchranných člunech, o holý život. Přežijí jen čtyři stovky z nich, mezi nimi E. F. Burian... Po válce se vrátil do vlasti rozpolcený člověk, s  otřesnými prožitky čtyř let v lágrech Dachau a Neuengamme, zato ideově zatvrzelejší, hnaný velikášstvím i hořkostí vůči všem, kteří nemuseli zažít to, co on. A právě v tomto "bodu zlomu" začíná mozaika dokumentů, deníkových záznamů i soukromých zápisků "EFB" a vzpomínek a svědectví desítek jeho souputníků,kolegů či blízkých.

Jan Burian v pětisetstránkové pečlivě připravené i uspořádané publikaci neusiluje o otcovu rehabilitaci - na to s ním asi ve dvacítce vložených dopisů až příliš často nesouhlasí. Vyzývá však k nečemobílému pohledu - nejen na E. F. Buriana, ale hlavně na dobu, v níž jedna totalita nahradila druhou a  spousta lidí si toho bohužel nevšimla.

---