Olivovníky

Marsyas

V mýdlových bublinách
Live 1973-1978

Bublifuk nejen pro pamětníky

Pocta i vzpomínka z lásky. Ohlédnutí za triem Marsyas, nejvýznamnějším jménem tuzemské folkrockové historie, popsalo další dosud téměř bílou stránku.

Skupina Marsyas v čele s vynikající zpěvačkou Zuzanou Michnovou, která se dokázala úspěšně prosadit a vydobýt si status hudební legendy i v šedivých normalizačních letech, se v průběhu svého trvání několikrát výrazně proměnila a vychovala pár výrazných muzikantských osobností. A i když se později rozešla a od té doby je už jen sporadicky oživována, zůstalo toho po ní celkem dost.

Paradoxně ovšem nejméně z etapy první, ze 70. let, kdy Michnovou doplňovali Petr Kalandra, muzikantské vtělení svobodomyslnosti, fenomenální hráč na foukací harmoniku a někdejší spoluhráč Jaroslava Hutky, a Oskar Petr, jeden z  nejpoetičtějších textařů, co tady kdy byli. Nepamětníci měli k dispozici v  této sestavě jen jedinou vydanou (a dlouhá léta nedostupnou) desku Marsyas (1978), a pak už jen samizdatově kolující pásky z koncertů a vyprávění těch starších. Na splacení dluhu bylo potřeba počkat několik desetiletí.

Vydavatelská edice Olivovníky, hudební sekce knižního nakladatelství Galén, už několikrát jasně ukázala, že její přístup k oprašování polozapomenutých hudebních pokladů není ani tak obyčejným vzpomínáním, jako spíše určitou formou mecenášství. A zároveň i duchovní podporou, která supluje to, co by asi měli správně dělat jiní - kupříkladu nějací úředníci, mající v popisu práce zachování národní kulturní tradice.

Vzpomínkový box na dřevní, čistě akustické, folkově-countryové období Marsyas má luxusní provedení, formát knihy, skrývající dva disky s celkem jedenatřiceti písněmi a vypiplanou výtvarnou podobu. Nejednomu pamětníkovi tak dost možná dá důvod k dojetí, zatímco zvídavým mladším (podobně jako klukům v  animovaném filmu Břetislava Pojara) se mohou otevřít dveře do zahrady plné nečekaných překvapení.

Celý komplet, mapující období od roku 1973 do roku 1978, než trio nejprve opustil a o něco později i emigroval Oskar Petr (po svém porevolučním návratu se stal autorem úspěšných hitů například pro skupinu Lucie či Anetu Langerovou) , je řazen logicky chronologicky. V první části dostaly prostor především rané reinterpretace písní Boba Dylana, formace Crosby, Stills & Nash či Krisse Kristoffersona, v té druhé pak hlavně vlastní skladby, které vyšly i na zmíněném jediném albu, zde ovšem zachycené v koncertní podobě. Ukazují Marsyas bez příkras, ale také cenzurních zásahů, které studiové nahrávky provázely.

Písně jsou to i přes jednoduchá aranžmá dodnes silné, charakteristické působivým souzněním sezpívaných hlasů, prozrazující, že v případě tria nešlo jen o chladnou profesionální spolupráci, ale přátelstvím spojený zájem o  společnou věc. Zpívaná poezie v sobě nese cennou inspiraci nejen pro pamětníky, ale i pro občas až příliš pragmatickou současnost. Záběr pěti let dokumentuje zjevný vývoj: od nesmělého obdivu milovaných vzorů až po nalezení vlastní tváře i odhalení silných stránek. Nemluvě o skutečnosti, že zhruba třetina skladeb vychází zcela poprvé.

Přes určitý patos fungují rané nahrávky Marsyas i s odstupem let. Hudebním nadšencům a badatelům navíc nabízejí vysvětlení pozdějšího vývoje kapely směrem k folkrockové, respektive rockové podobě: autorská tvorba z druhé části není ničím jiným než akusticky hraným rockem, naakumulovanou, vygradovanou a v načasovaný moment uvolněnou energií. To vše z titulu dělá nenápadný unikát. Skutečnost, že některé skladby trpí méně kvalitní nahrávkou, a také to, že k  několika převzatým písním (například Petrem Kalandrou později proslaveným Dětským šatům neboli Heart of Gold Neila Younga) se nepodařilo získat autorská práva a komplet se tak bez nich musel obejít, je vedle toho všeho jen marginálií.

---