Olivovníky

Marsyas

V mýdlových bublinách
Live 1973-1978

Marsyas: jeden model svobody

Právě vydané archivní dvojalbum V mýdlových bublinách přináší tři desítky dosud nezveřejněných nahrávek z koncertů oblíbené folkrockové skupiny Marsyas.

S hudbou Zuzany Michnové, Petra Kalandry a Oskara Petra, tedy původní tříčlenné sestavy hrající pod názvem Marsyas, má generace sedmdesátých let spojeny zážitky natolik osobní, že ji z pozice člověka, který onu dobu nezažil, v podstatě nelze střízlivě hodnotit. U téhle party totiž nikdy nešlo jen o  muziku, ale o celý model svobodného chování v nesvobodném státě. Provokace nepokrytým amerikanofilstvím, snové texty a melodie, jež se vymykaly chápání konzumentů normalizačního popu, snaha o promyšlený sound s vícehlasem v rámci zdánlivě prostého folkového žánru - to vše posouvalo hranice vnímání mnoha otevřených hlav, které dnes Marsyas považují za kultovní kapelu.

Jisté je, že trio složené ze dvou zpívajících kytaristů a jedné skvělé zpěvačky se vymykalo všemu, co u nás tenkrát bylo možné slyšet. V následující dekádě převzali žezlo architektů českého folku pánové a dáma z Nerez, i když tím samozřejmě veškerá podobnost končí. Marsyas z pozdější éry, v jiném obsazení a rozpoložení, snad lépe ladil a držel rytmus, ale rozhodně v sobě neměl tolik originality. Proto je důležité, že díky péči nakladatelství Galén smí znovu ožít ta první, zásadní etapa, v níž Marsyas doslova srůstal s  publikem a promlouval k němu nejen na hudební bázi.

Texty podle Dalího

Jedenatřicet příkladů živého hraní, ať už z Lucerny, "Besedy" nebo pardubického klubu Na Drážce, se na dvojalbu V mýdlových bublinách (sestaveném oběma z žijících členů) poskládalo ve výmluvný a ucelený obraz. Zvykneme-li si na to, že koncertní verze znějí mnohem neučesaněji než studiové nahrávky, bude nám jízda vybájeným údolím, v němž mají vedle sebe pomyslné haciendy Bob Dylan, Neil Young, Cat Stevens a všichni z Jefferson Airplane, působit už jenom samé potěšení.

Nelze neslyšet, že aranžmá skupiny Marsyas inspirovaly především formace Buffalo Springfield a Crosby, Stills, Nash & Young. (Legenda o tom, jak Petr Kalandra ve Státech viděl "Springfieldy" naživo a jamoval s Lovin’ Spoonful, je příliš krásná, než abychom ji konfrontovali se skutečností.) Seznam umělců, kteří na trojici mladých muzikantů z Čech v jejich začátcích zapůsobili, je však mnohem delší: Elvis, Beatles, Rolling Stones a na druhé straně Donovan, John Sebastian nebo Melanie Safka, pozapomenutá písničkářka z Greenwich Village, jejíž chraplák máme spojený s hitem Kam zmizel ten starý song.

Díky netypickému startu aktuální kompilace si navíc můžeme připomenout, jak pěkně se zvuk akustických kytar a zastřených vokálů, vzpínajících se až k  jakési soulové extázi, doplňoval s verši Václava Hraběte v podání recitátora Mirka Kováříka. Jeho a básníkovo Blues za Vladimíra Majakovského tvoří zajímavý kontrast k elektrifikované verzi, jak ji známe z alba Etc… Pár tónů, které přebývají. Dalším přiznaným zdrojem, patrným zejména v  coververzi balady Krise Kristoffersona Help Me Make It Through The Night ( Vem mě s sebou do svých snů), je elegance ve stylu Gordona Lightfoota, která má věru daleko k vozemboušství, s jakým se po lightfootovském folkrocku prochází František Nedvěd.

Své jistě udělala i četba sbírky Americká lidová poezie (viz tradicionál I´ve Got A Home In The Rock s textem Josefa Hiršala). U Oskara Petra se dokonce hovoří o takových studnách inspirace, jako je Salvador Dalí. Konečně, proč ne - vždyť právě Petr přišel jako první s tolik populárním způsobem psaní pomocí proudu volných asociací, připomínajícího proud nevědomí amerických beatniků. Jenže co fungovalo u Marsyas, Lucie a řekněme i u první desky skupiny Alice, tomu dnes píšící zpěváci typu Anety Langerové dávají pěkně na frak. U Oskara Petra tato póza alespoň koresponduje s životním postojem; jeho následovníci to v hlavě už tak srovnané nemají…

Příliš těžké břímě

Trochu utahaně zní živá nahrávka zlidovělého šlágru Břímě (The Weight), v jehož neodolatelných verších můžeme Petrovu textařskou metodu snadno vysledovat. O písničce z repertoáru skupiny The Band se s nadsázkou říká, že je to nejlepší dylanovka, kterou Dylan nenapsal. A opravdu, tvůrčí spřízněnost skutečného autora Robbieho Robertsona s panem Zimmermanem, jemuž The Band dělal několik let doprovodnou kapelu, je v případě téhle skladby tak veliká, že bychom se, nemít správné informace, mohli klidně splést.

Oskar Petr se naladil na surreálnou vlnu Dylanových spoluhráčů s lehkostí sobě vlastní, aniž by jejich poetice setřel pel (na rozdíl od dalších počeštěných dylanovek This Wheel´s On Fire a Keep It With Mine, které nezkazil, ale ani je bůhvíjak nevystihl).

Druhý disk dvoudílného výběru V mýdlových bublinách už zachycuje trochu jiný, profesionálnější Marsyas. Playlist víceméně kopíruje pořadí písní na debutovém albu skupiny z roku 1978. Podstatné je, že zde obsažené kusy vycházejí v  necenzurované podobě.

Spolu s obsažným bookletem, psychedelickou grafickou úpravou a zasvěceným komentářem z pera Vojtěcha Lindaura (na jehož knihu o Marsyas fanoušci netrpělivě čekají) jde o další významnou a veskrze vydařenou položku v  úctyhodné "písničkářské“ edici nakladatelství Galén.

---