Olivovníky

Charlie Soukup

Radio

Písně nepříjemně pravdivé

Galén vydal album undergroundového písničkáře Karla Charlieho Soukupa. Jmenuje se Radio a vzniklo už před čtyřiatřiceti lety. Nyní vychází v  Česku poprvé kompletně.

Říkat za všech okolností pravdu, byť se nerada slyší a třebaže je to nebezpečné, se Karel Soukup (1951) rozhodl hned zkraje svého působení jako písničkář. V sedmdesátých letech to nebylo rozhodnutí obvyklé a spolu s  odhodláním podle této pravdy i žít neslo s sebou mnohá rizika, spoustu nepohodlí nejen pro něj osobně, ale také pro rodinu a blízké, a nemálo odvahy.

Vyučil se nástrojářem v ČKD Praha, střední školu opustil ještě před maturitou, protože se nechtěl podvolit povinné ruštině, zato absolvoval lidovou konzervatoř, kde se naučil hře na kytaru. Pracoval jako instruktor v léčebně astmatiků, byl dělníkem na různých místech, vystupoval jako sólový hudebník. 17. března 1976 byl zatčen spolu s přáteli z hudebních skupin Plastic People, DG 307, Hever & Vazelína a dalšími muzikanty undergroundu. Logicky se stal signatářem Charty 77. Spolu se stejně smýšlejícími přáteli vytvářeli komunity, společně pracovali a společně žili, společně je vyháněli, propouštěli a  nedovolovali ani koupit si dům…

Televize, Intervize, Eurovize, spartakiády

Zpíval sám, jen s kytarou, jednoduché melodie sloužily textu. A v něm vyzpívával všechen nesouhlas s tím, co jej obklopovalo: všudypřítomná tupá moc establishmentu, okleštěný jazyk funkcionářských frází, nízká laťka spotřebního života, který nahrazoval rozhled, rozlet, život s fantazií a vizemi, které jsou pro mladého člověka ve svobodném světě motorem. Hořká je „sranda“ na účet dobrého jídla, socialistické armády, preferovaného sportu, výhodných novomanželských půjček, jistoty "televize, Intervize, Eurovize, spartakiád…". Jeho písničky iritovaly tehdy a mohou leckoho iritovat i  dnes. Nejen drsností, ale především nepříjemnými pravdami, jejichž platnost nebyla překonána.

Ironické, zesměšňující i jen přímo vyjadřující, co si autor o tom všem myslí. Žádná velká radost, byť Charlieho hlas má příjemnou barvu a jemně chvějivý, naléhavý témbr. Jak postřehl a v roce 1980 napsal Ivan Martin Jirous, Soukup se "pečlivě a promyšleně zabývá nemilosrdným pitváním jedné opory pseudopoetické, pseudoideologické a pseudoživotní struktury světa po druhé. Postupným strháváním všech pilířů, podpírajících pseudostavbu života v naší zemi reálného socialismu".

CD vyšlo ve Švédsku

Je jasné, že taková produkce v době utužené normalizace nemohla vycházet na oficiálních nosičích. I to, že je hrál při víceméně soukromých příležitostech, vyvolalo okamžitou reakci. Nejenže byl nepřetržitě sledován StB, byl i zatýkán a vyšetřován a uvězněn, a nejen on, také jeho mladí nadšení "učni", kteří si písně Charlieho Soukupa našli a zpívali.

Nahrávky ale vznikly, v květnu 1978 je Soukup natočil v bytě "Robina" Hájka-Poppera v Praze na Vinohradech. Z celkem dvaadvaceti jich šestnáct tvoří album Radio, které - když nemohlo vyjít doma - spatřilo světlo světa v roce 1981 v exilovém vydavatelství Šafrán '78 ve švédské Uppsale ve společné produkci Jiřího Pallase (Šafrán '78) a Paula Wilsona (Boží Mlýn Productions).

Nyní CD Radio vychází péčí vydavatelství Galén v jeho edici Olivovníky poprvé v kompletní podobě a poprvé z originálního pásku, který Charlie Soukup spolu s  Robinem Hájkem původně natočili.

Se zpožděním desítek let, ale zároveň včas

Perzekuce Charlieho Soukupa neodradily, ale vysilovaly. V červenci 1980 byl zatčen (za hraní na přítelově svatbě!) a v listopadu odsouzen k deseti měsícům vězení. Po propuštění jej úřady i policie neustále šikanovaly, a tak nakonec v  dubnu 1982 pod dlouhodobým psychickým i fyzickým nátlakem Státní bezpečnosti podal žádost o vystěhování a posléze odjel s rodinou do Francie. Až do roku 1987 žil v alsaském městečku Villé u Sélestatu a pořádal tu "Setkání u  Charlieho" - společné koncerty exilových, původně vesměs undergroundových hudebníků. Od roku 1988 žije v Austrálii.

Nahrávky z různých zdrojů Charlieho Soukupa vyšly pak na výběrovém albu Generace (Globus Music, 2001), jeho texty byly publikovány v knize Radio (Torst, 1998). Nynější vydání alba Radio (včetně dosud nevydaných písní) je vlastně prvním vydáním tohoto studiového alba na CD z původního pásu. Vychází se zpožděním několika desítek let, ale paradoxně právě včas: kdo chce, může si poslechnout, jaká rizika v zabydlené pseudojistotě někdejšího socialistického "klidu" viděl "kulturní kamikadze Charlie Soukup", jak jej nazývali v  sedmdesátých a osmdesátých letech, a posoudit, nakolik tato rizika straší i  dnes.

K orientaci a vhledu do doby, kdy Charlie Soukup své písničky psal, zpíval a  nahrál, poslouží i obsáhlý booklet s texty Jana Lopatky, Vratislava Brabence, Marie Benetkové, Pavla Zajíčka, Ivana M. Jirouse, Sváti Karáska doplněnými výmluvným kalendáriem Martina Machovce.

---