Olivovníky

Jiří Zych

Zběsilé balady

Točí se, točí aneb trocha balady

Balada je, jak říká encyklopedie, epická či lyricko-epická báseň s ponurým, tragickým dějem. Ten mívá prudký spád, který vyústí až v katastrofický konec. Ale…

Ale zároveň může vykouzlit úsměv na tváři. Nevěříte? Stačí sáhnout po knize Zběsilé balady, kterou vydalo nakladatelství Galén v edici Olivovníky. Jde o souborné vydání textů písničkáře Jiřího Zycha (*3. 2. 1952). Pokud je vám jeho jméno neznámé, možná vám pomůže nápověda, že právě jeho písničky zpíval Petr Lutka. Pravda, ani to dnešnímu mladému člověku nemusí nic říkat, tak tedy na vysvětlenou dodám, že Petr Lutka je členem volného písničkářského sdružení s  názvem Šafrán, mezi jehož členy patří i Vladimír Merta, Vlasta Třešňák, Pepa Nos, Jiří Pallas či Vladimír Veit. Jiří Zych sám osobně nikdy moc nevystupoval a v polovině osmdesátých let se přestal věnovat psaní písní úplně. Jeho jméno je spojováno hlavně s Klubem chovatelů želv, jehož je zakladatelem, a želvám také věnoval svoji literární práci, totiž knihy Želvy a Želvy v přírodě a v péči člověka. Přesto jeho texty nezapadly do úplného zapomnění, jak o tom svědčí jejich souhrnné vydání.

Zběsilé balady nám přináší na 236 stran básní a knihu doplňuje i CD Dva tucty písní Jiřího Zycha, kde máte možnost posoudit, jak songy zní v podání jak Petra Lutky, tak Jiřího Zycha. A aby možnost porovnání obou iterpretů byla dokonalá, tak píseň Mamut zazní hned dvakrát. Pokud by se do knihy začetl milovník poesie či brilantních veršů Karla Kryla či Jaromíra Nohavici, byl by asi velice zklamán. Zychovy texty mají k  dokonalosti daleko, někdy působí dojmem až automatického veršování, viz například "Na poli zlátne obilí, už abychom kosili, už abychom vázali, nebo by je myši sežraly…" Přesto mohou zaujmout, pokud je budeme brát jako celek a  hledat obsah, který mají sdělit. Najdeme tu protestsongy jako Až se dítě zeptá či Kapající kohoutek, dobovky (Do pochodu, Vlasy ), lyrická vyznání (Chtěl jsem tě pozvat na zmrzlinu), zvířecí ( Blecha, Dešťovka) či opravdu zběsilé balady jako je Blues o žravé slepici či Točí se, točí, která jakoby vypadla ze zpěvníku kramářských zpěváků. Potěší a rozveselí i text vycházející z rýmu jako od Neználka: dárek - párek, který rozvíjí v básni Já ti dávám dárek.

Zběsilé balady určitě nepřečtete na jeden zátah, ale hodí se jako denní kapky proti špatné náladě. Navíc, když si uvědomíte, že vznikaly zhruba před třiceti lety, musíte uznat, že i v dnešní době působí aktuálně, jako by se nic nezměnilo. Stále je pranýřován člověk, který něčím vybočuje z řady jako v textu Líza, i by se dal využít návod, který dostal protestující majitel kapajícího kohoutku: "protestovat nepomůže, jen čin rychlý věci znalý napraviti škodu může…"

Tvář knihy dokresluje modrá tužka "oprav". Celý výbor tak vypadá "samizdatově". Autorské škrty, vyřazující celé písně, vpisující chybějící písmenka, místy lehce črtající ilustrace, vás zavedou do doby, kdy se horečně četlo a pokoutně množilo vše, čeho se režim obával. A přiložené CD celý dojem jen umocňuje.

Rozhodně doporučuji všem, kteří mají v oblibě sdružení Šafrán či už jim staré pásky Petra Lutky nehrají, jak jsou obehrané. A kdo je nezná vůbec? Pokud máte rádi humor včetně toho černého, tak neváhejte, tato kniha je tu právě pro vás.

---