Olivovníky

Vladimír Merta a Dobrá úroda

Nikdo v zemi nikoho

Dobrá úroda Vladimíra Merty

Nikdo v zemi nikoho je první album pozoruhodné hudební formace probuzené po dvaceti letech. Kapela Dobrá úroda umožnila neohebnému písničkáři Vladimíru Mertovi, aby své písně navlékl do bluesových či rockových šatů. A zní to parádně!

Na začátek špetka dějepisu. Pod hlavičku Dobrá úroda se v roce 1987 "schoval" režimem nemilovaný Vladimír Merta (kytara) spolu s Václavem Veselým (akordeon). Jejich vystoupení na lipnickém folkovém festivalu bylo předzvěstí vzniku kapely, která na konci osmdesátých let odehrála jen několik koncertů a pak se (snad pod vlivem nastupujících hektických časů) na dlouho odmlčela.

Nahrávání alba Nikdo v zemi nikoho začalo na jaře 2010 a skončilo letos v  květnu, mix a mastering probíhal od srpna do října. Relativně zdlouhavý proces však přinesl své ovoce. Dobrá úroda je bez nadsázky zralá. Mezi námi, není se čemu divit. Vždyť tento restart má na svědomí hvězdná sestava: Vladimír Merta (zpěv, akustická kytara, foukací harmonika), Václav Veselý (el. kytara, akordeon, hudební produkce), Jan Hrubý (housle, viola), Jiří Veselý (basová kytara), Jiří Zelenka (bicí), hosté: Petr Pokorný (el. kytara), Jan Veselý (housle, viola).

Neumím posoudit, zda tento projekt oslovuje příznivce "čistého" folkaření, jimž se asi nejvíc líbí Vladimír Merta pouze s kytarou a foukací harmonikou. Vsadil bych si však na to, že občerstvený nářez Dobré úrody upoutá každého, kdo obvykle čerpá nové síly poslechem Leonarda Cohena, Neilla Younga nebo Boba Dylana.

"Je nás už na světě tolik/ že jeden druhému krademe náladu/ rozhlídni se kolem sebe: světec, politik, narkoman, alkoholik/ ti všichni na nás míří zezadu…," zpívá Vladimír Merta ve skladbě Zezadu/Madona Decibella. Řekli byste, že ji autor složil v roce 1978? Sakra, jak je možné, že je tak… tak současná, že? Vězte, že stejný dojem budete mít i z dalších jedenácti písní.

Zatímco jsme v posledních letech válcováni žvanivostí o hospodářské krizi, tvůrčí duch Vladimír Merta upozorňuje na krizi psychospirituální. Je to tedy komplikovanější, než tvrdí některé televizní hlavy a technokratické mozky. Pokud náhodou patříte mezi posluchače začátečníky, nesmíte se nechat odradit tím, že tyhle melodie vám nelezou pod kůži "na první dobrou". V. M. je složitý, vrstevnatý, zpočátku neuchopitelný, nepředvídatelný, ale o to víc přesný. Když vás zasáhne, třeba do srdce, je to navždycky.

Pod vlivem Mertových písní není možné v klidu pospávat a žít život ignoranta. Naopak! Člověk je konfrontován s nutností neustálé ostražitosti. Nikdy totiž nevíte, odkud co přiletí, co se podlomí, zřítí, praskne… V. M. učí nelhostejnosti - "Vyložil jsem vám svý karty/ je na vás dohrát za mě zbytek/ jsem nikdo v zemi nikoho - identifikační štítek…" (Nikdo v zemi nikoho).

Kdybych byl dramaturgem vlivného celoplošného rádia, určitě bych Dobrou úrodu zařazoval do vysílání. Lidé si zaslouží poslouchat takové hity, jakým je třeba Velkej Mimoň. V této hymně omezenců se Vladimír Merta inspiroval výkřiky vymaštěnců ("Chceme vidět krev!"), tou "zažluklou pachutí davu", čímž chtěl sdělit jednu velmi podstatnou věc: potenciál zla v  nešťastných lidech je silný a jen čeká, až ho někdo probudí.

Nakonec se sluší napsat, že skvělý výsledek tvůrčí a muzikantské práce je korunován precizně provedeným bookletem, v němž najdete písňové texty a také autorské poznámky ke vzniku a významu jednotlivých skladeb. Potlesk si tedy zaslouží kapela i vydavatelství.

---