Olivovníky

Vlastimil Třešňák

Koh-i-noor atd.

Splněný sen rockera Třešňáka
V reedici vyšla deska Koh-i-noor, první album, na kterém se písničkář obklopil kapelou

Nakladatelství Galén už několik let patrně nejlépe v této zemi pečuje o  hudební fenomén zvaný písničkáři. Vydává jejich knihy, biografie, reedituje staré desky, z archivních nahrávek tvůrců mnohdy zakázaných minulým režimem sestavuje raritní alba a produkuje přirozeně také jejich novou tvorbu. Jednou z hlavních "stájových hvězd" je Vlastimil Třešňák, jeden z bezesporu vůbec nejlepších českých představitelů písničkářské branže. V roce 2010 vydal Galén jeho debutové album Zeměměřič (původně z roku 1979) v podobě rozšířené o nikdy nevydané nahrávky na dvou CD. Nyní logicky následuje reedice druhého, o tři roky mladšího Třešňákova alba s názvem Koh-i-noor.

Ve švédském studiu

Přestože byl od konce 60. let Třešňák u publika zafixován jako sólový písničkář s kytarou, vlastně šlo o "zakukleného" rockera. První desku Zeměměřič natočil v akustické poloze – mimo jiné proto, že šlo o tajně pořízenou nahrávku v pražském bytě propašovanou do Švédska, kde ji vydali. Album Koh-i-noor už vzniklo po Třešňákově emigraci do téže země, musel odjet v  rámci estébácké akce Asanace v dubnu 1982. A právě v exilu si poprvé aspoň náznakem mohl písničkář splnit svůj rockový sen: do studia přizval amerického kytaristu Michaela Meadowse, švédského klávesistu Larse Holmberga a českého emigranta, bubeníka Mikea Tutche, který se u nás mihl například v raném Katapultu.

Deset písní, nahraných na Koh-i-nooru, si přivezl Třešňák ještě z domova, několik se jich dokonce mělo objevit už na Zeměměřiči, ale při konečném výběru vypadly. Mnohé z nich ovšem patří k nejlepším nejen z Třešňákovy tvorby: Tovaryš pátera Koniáše, Poslední večeře, Martine nebo Extempore.

Brázdí kluby

Stávající vydání je doplněno pěti nahrávkami, které Třešňák natočil po návratu z exilu v roce 1991 pro Supraphon s dvojicí romských hudebníků Milanem Kormanem a Vojtěchem Gadžorem, s nimiž koncertoval už před emigrací. Ve studiu je doplnil bubeník Miloš Kejř. Nahrávky mají, i vlivem o deset let drsnějšího hlasu a autorského rukopisu Třešňáka, mnohem syrovější výraz než ty "softrockové" ze Švédska. Obě polohy jsou rozhodně důležitou připomínkou dvou zajímavých tvůrčích období písničkáře, jenž se proslavil jako solitér a dnes brázdí kluby a festivaly s řádně přibroušenou bluesrockovou kapelou za zády.

---