Olivovníky

Vlastimil Třešňák

Koh-i-noor atd.

Druhé album Koh-i-noor

už točil Vlasta Třešňák v Uppsale, kde se ve studiu dále sešli emigrovavší bubeník Citronu, americký kytarista a  švédský klávesák, aby vznikla softrocková kolekce deseti skladeb. Nejsilnější si přivezl z Prahy, mj. reflexi Palachova upálení On, ona a strom (Láhev deště) , vlastní verzi Kristova konce Poslední večeře a alegorii o slepém fanatismu Tovaryš pátera Koniáše, inspirovanou paradoxně úletem Ivana Jirouse. Proti sólovým verzím z 2CD Zeměměřič atd. mají pestřejší instrumentace a změnily se i výrazově. Přívlastkový Koh-i-noor atd. přináší navíc pět mladších nahrávek ze supraphonské "půlreedice" z roku 1992, první studiové snímky s  Milanem Kormanem a Vojtěchem Gadžorem, fenomenálními "cikánskými jazzmany" z  Karlína, jejichž tah předjímá současnou tvář rockera Třešňáka s kapelou. Digipack s bookletem, obsahujícím vedle textů i hutnou ediční poznámku Jaroslava Riedela, provázejí dnešní snímky zbytků reklamy na zipy z nuselského činžáku kousek od Botiče, jež v zachovalejším stavu určovala původní obal, a  dala tak albu název. To na rozdíl od ní nezestárlo ani po třiceti letech.